Soul Eater povídky

Star love

23. srpna 2012 v 13:03 | ChronoArt
Tady první povídka z znime Soul Eater s mím oblíbeným párem Soul a Black Star. Snad se bude líbit. :)

Pár: Soul + Black Star
Jde o: shounen-ai

Nuda ve třídě na hodinách profesora Steina byla hmatatelná. Nikdo (až na pár šprtů) ani nevnímal, co profesor říká. Všichni jen čekali, kdy konečně budou moct ze třídy odejít. Ale pro Black Stara nebyli tyto hodiny až tak hrozné. Vlastně už od začátku hodiny koukal na jedno místo dvě řady pod ním. Seděl tam Soul Evans. V tuto chvíli něco čmáral do sešitu. Black Star z něj nemohl spustit oči. Už dlouhou dobu si byl vědom, že má mnohem raděj kluky než holky. A nejvíc Soula. Vždy když byl v jeho blízkosti tak se Black Star neuměl soustředit, byť měl provést jednoduchý úkol. Už několikrát se snažil Soulovi říct, co k němu cítí, ale slova se mu vždy zasekla v krku. Vlastně to neřekl nikomu, ani Tsubaki. Nebyl si jistý, jak by zareagovala. Ozval se zvonek. "Tak, tady by jsme pro dnešek mohli skončit." Řekl profesor Stein, ale větší část třídy už byla na pochodu ke dveřím.
"Hej! Black Stare!" zakřičel kdosi. Black Star se otočil. Byl to Soul.
"Poslyš, Maka a Tsubaki jdou do města nakupovat hadry, nechceš něco podniknout?" zeptal se ho Soul. Black Starovi se jemně zvýšil tep.
"Hmm … Já nevím ... Co navrhuješ?" dostal ze sebe.
"Třeba na hřišti basket jeden na jednoho? A pak by jsme mohli jít ke mně."
"Jo, to zní fajn…" řekl Black Star a radši odešel, protože si nebyl jistý jak dlouho by ještě Soulovu přítomnost vydržel.
Po škole se Black Star Zdráhal jít na hřiště. Budu tam sám se Soulem, pomyslel si. A pak půjdeme k němu… Black Star byl ze svoji situace nešťastný. Proč zrovna já? Zrovna se rozhodl, že tam nepůjde, když uslyšel Soula.
"Tak co? Jdeš hrát?" zakřičel na něj z hřiště.
"Já nemůžu, protože musím -" začal Black Star.
"Nekecaj a hraj." Zasmál se Soul a hodil po něm míč.
Black Star se proklínal, že se loudal. Teď už nezbívalo než být se Soulem.
Hru ani nevnímal. Snažil si užívat Soulovu přítomnost, ale nedařilo se. Za patnáct minut co hráli, nedal Black Star jediný koš. Soul jich dal devět.
"Co je? Jsi nějak mimo." Zasmál se Soul.
Jo, z tebe. Odpověděl Black Star v mysli.
"Tak jdeme ke mně ne? Mám nějaké nové videohry." Řekl Soul a Black Star přikývl.
Když vešli do Soulova a Mačina bytu, Black Stara se zmocnila ještě větší panika. Tohle nedopadne dobře. Tohle nemůžu dopadnout dobře. Opakoval si pořád v mysli. Soul vytáhl nějaké videohry a zeptal se Black Stara, kterou by chtěl hrát.
"Mně je to jedno, třeba tuhle." Řekl Black Star nepřítomně. Hráli asi deset minut, pak Soul donesl nějaké pití. Už to nemůžu dál vydržet. Pomyslel si Black Star. Už dále nemohl snést Soula poblíž.
"Soule…" začal. Soul se otočil, ale nestihl promluvit, protože jej Black Star hned políbil. Když si po pár vteřinách Black Star uvědomil, co dělá, okamžitě přestal.
"Promiň." Omluvil se Soulovi a rozběhl se ven z bytu a domů.
Tam se zamkl v pokoji, s úmyslem už nikdy nevyjít. Jak jsem to jen mohl udělat? Ptal se sám sebe. Připadal si neskutečně trapně a hloupě. Sám nevědel, jak dlouho takhle ležel na posteli, když v tom uslyšel zaklepání na dveře. Pomalu vyšel z pokoje a opatrně otevřel dveře. Když tam uviděl Soula, málem zděšením omdlel.
"Soule… Co ty tu?" zeptal se ho opatrně. Soul nic neřekl a políbil ho.
"Co to…" vypadlo z Black Stara.
"Co by? To nemůžu políbit toho, koho miluji?" řekl Soul.
"Cože? Ty-… Ty taky?" koktal překvapený Black Star. Soul mu přiložil prst na ústa, aby zmlknul a znovu jej políbil. Black Star právě zažíval nejlepší pocit v životě. Teď si snad poprvé užíval Soulovu přítomnost a polibek.
"Ale co na to řeknou ostatní?" zeptal se Black Star.
"Maka to vezme v pohodě." Zasmál se Soul. "A myslím, že Tsubaki taky." Ujistil Black Stara. Ten se taky usmál. Po dlouhé době ho nic netrápilo. Měl Soula a ten mu ke štěstí stačil.
 
 

Reklama