Bleach povídky

Ichi + Shiro 5 - nový začátek

30. srpna 2012 v 13:32 | ChronoArt
Takže, je tady poslední díl. Nadpis snad trochu zavádějící (Ichigo opravdu neobživne :D ) ale tak dal jsem stejný, aby se vědělo že je to pokračování. Děj tohohle dílu se odehrává zhruba půl roku po tom minulém. Snad se vám bude tenhle konec líbit.


Toushiro otevřel oči. Bylo ráno. Na prázdné místo v posteli vedle sebe si už zvykl. Od té doby, co Ichigo zemřel uplynulo už půl roku a Hitsugaya se začel pomalu vracet zpátky do života. No teda, tak jak to jen šlo. Po jeho pokusu se zabít ho Rangiku všude následovala jako stín. Ale nebyla to Rangičina starost, která mu vadila. Spíš mu přišla až přehnaná starost jistého podkapitána...
"Dobré ráno, kapitáne!" ozval se najednou nějaký hlas.
Hitsugaya vyskočil z postele.
"Renji! Jak to, že jsi zase u mně doma?!" vykřikl.
"Měl jsem vás cestou, tak jsem si řekl, že se stavím." zasmál se Renji.
Hitsugaya okamžitě očerveněl, protože si uvědomil, že má na sobě jenom spodní prádlo. Renji byl snad ještě horší než Rangiku. Hitsugaya ani nevědel, kde vzal klíče od jeho bytu. Celých šest měsíců k němu chodil na tyhle neohlášené návštěvy.
"Hele, neměl by jsi být už v Seireitei?" zeptal se ho Hitsugaya.
"Však už jdu, už jdu." řekl Renji.
"A příště se ke mně nevkrádej když spim!" zakřičel za ním Hitsugaya když mizel ve dveřích.
Toushiro si povzdechl. Tohle mu musí zatrhnout. Vždyť už jej nemuseli střežit tak jako před pár měsíci. Ale taky už bych měl jít do Seireitei. Vešel do kuchyně. Já toho Renjiho zabiju. Pomyslel si. Copak jsem malé dítě? Abych si neuměl udělat snídani? Na stole v kuchyni byla ještě teplá míchaná vajíčka. Tohle mu fakt musím zatrhnout.
"Dobré ráno, kapitáne." pozdravila mu Rangiku když přišel do Společenstva duší.
"Ahoj." řekl Toushiro.
"Jak jste se měl?" zeptala se.
Tuhle otázku začal Hitsugaya nenávidět. Vždy se jej ptali to samé. Jako by čekali, že jim řekne nějakou jinou odpověď než "dobře".
"Hele, tys dala Renjimu klíče od mého bytu?" zeptal se Hitsugaya.
"Cože? Ne. Na co by mu byli? Vždyť ani není z desáté divize." odpověděla Rangiku, ale na tváři měla výraz, jako kdyby věděla něco co kapitán ne.
Hitsugaya na ní nedůvěryhodně koukl.
"Jsi si jistá, že o jeho přehnané péči nic nevíš?" zeptal se ji.
S nimi dvěma si začal připadat, jako kdyby měl tři stíny.
"Absolutně nic." vyhlásila Rangiku.
Hitsugaya si povzdechl. I kdyby to vědela, neřekla by mu to.
"Fajn, tak já p;ujdu za Renjim a ty klíče mu vezmu." Rangiku vypadala, že by ho radši zastavila ale nic neřekla.
Najít Renjiho byla hračka. Protože za ním všude "nenápadně" chodil.
"Hele Renji, proč tohle děláš?" zeptal se ho Hitsugaya.
"Dělám co?" Renji měl na tváři překvapený výraz.
"Tohle! Všude mě sleduješ, chodíš ke mě domů a ještě m i i chystáš snídani!" vykřikl Hitsugaya.
"Jo, tohle..." Renji si teď připadal docela trapně.
"Podkapitánka Rangiku..." začal.
"Ta tvrdí, že o tom nic neví. A odkud máš v;ubec moje klíče?" ptal se dál Hitsugaya.
"Ty mi dala Rangiku! Přísahám!" začal se Renji bránit.
Zvláštní. Renji mu nejadnou připomínal Ichiga. Ach, Ichigo... Na malou chvíly dovolil bolestné vzpomínce vyplout na povrch.
"A taky ti řekla, ať za mnou chodíš všude kam se hnu?" zeptal se Toushiro.
"Noo..." začal Renji.
"Ne tak docela... Já jen nechtěl, aby jste si připadal osamělý...." řekl Renji.
Toushiro překvapeně zamrkal. Proč má o něj Renji takovou starost? Vždyť jemu by to mělo být ukradené...
"Ale klidně přestanu, pokud vám to vadí..." řekl Renji.
"Ne, ne! Nevadí..." vypadlo z Toushira.
Proč? Proč mu to najednou nevadí? Ještě předchvilkou mu to chtěl zatrhnout. A najednou mu to pŕijde docela příjemné...
"Opravdu?" překvapil se Renji.
"Ale alespoň řekni dopředu, že přijdeš." dodal Hitsugaya a odešel.
Hlavou se mu pořád honila jedna otázka. Proč? Proč mu najednou Renji až tak nevadí? Proč mu najednou jeho přítomnost příjde milá, dokonce příjemná?
"Už jste zpátky?" zeptala se Rangiku.
"Jo... Ale nezatrhl jsem mu to." řekl Hitsugaya, tak napůl mimo.
"Proč ne?" optala se překvapeně Rangiku.
"Řekl něco, co změnilo můj názor." přemýšlel dál Hitsugaya.
"Takže on vám řekl, že vás miluje?" potěšila se Rangiku.
Ale pro Hitsugayu byla tahle věta jako polití ledovou vodou.
"Cože?!" vykřikl Toushiro.
"Takže neřekl? Jejda, tak to jsem to asi neměla říkat." Rangiku si přiložila dlaň na ústa.
"Cos řekla?" Naléhal Hitsugaya.
"No... On vás... On by chtěl... Měl by vám to říct sám." řekla nakonec Rangiku.
Hitsugaya se nešťastně chytnul za hlavu. Proč? Proč se tohle děje zrovna jemu? Renjiho měl vždy za kamaráda, možná dobrého přítele, a on jej zatím...
"On ti to řekl?" zeptal se jí.
"Ano. A já mu dala vaše klíče aby..." řekla Rangiku.
Tak proto jej vždy navštěvoval. Najednou mu to všechno začalo dávat smysl. A teď mu Renji ještě více připomínal Ichiga. Ale dokázal by být s někým, kdo by mu ho tolik připomínal? Hitsugaya si vzpoměl na tu noc, před čtyřmi měsíci, kdy v noci odešel k Rangiku, protože nedokázal spát ve stejné posteli jako s Ichigem. Po tváři mu stekla slza.
"Kapitáne, vy pláčete?" zeptala se Rangiku.
Hitsugaya nevědel co si počít. Kdyby odmítnul Renjiho, nemohl by mu tím ublížit? To nechtěl.... Ale nemohl by Renji nevědomky ublížit jemu tím, že mu připomene Ichiga?
"Rangiku... Co mám dělat? Nevím co mám dělat..." Jeho tvář byla už celá mokrá.
"Já nemůžu... nevím..." Rangiku mu pomoct nemohla.
"Ale myslím, že pokud to jde, tak by nikdo neměl být sám." dodala.
Hitsugaya na ní kouknul. Znamená to, že má přijmout Renjiho?
"A taky myslím, že by jste měl jít domů. Dnes by jste tady už stejně moc užitku neudělala.
Měla pravdu. Hitsugaya se pomalu zvedl a odešel.
Toushiro otevřel oči. Bylo další ráno, tak jako už mnohé předtím. A přitom bylo docela jiné. Místo vedle něj, mu už nepřišlo tak prázdné i když tam nikdo neležel.
"Dobré ráno, kapitáne!" ozval se hlas.
"Renji!" Hitsugaya překvapeně vyskočil z postele.
"Já, omlouvám se, že jsem k vám znovu..." začal, ale pokračovat nemohl, protože jeho rty zaměstnal Hitsugaya v polibku. Na Renjiho očích bylo vidét značnou dávku překvapení. Dotyk jejich rtů dodal Hitsugayovi jistotu.
"Ano..." zašeptal Renjimu do ucha.
"Co ano?" zaptal se pořád vykolejený Renji.
"Ano, budu tě milovat." Oba dva se usmáli.

Ichi + Shiro 4

29. srpna 2012 v 14:57 | ChronoArt
Tak, tady je další díl příběhu o mé oblíbené postavě. Musím se přiznat, že jsem ten děj vyformoval trochu proti mé vlastní představě. Ale to uvidíte, nebudu to dál zdržovat.



Hitsugaya se probudil na zemi s bolesti v rameně. Zvláštní, vůbec si nepamatoval že by usnul. Vlastně si ze včerejška nepamatoval nic moc. Pomalu se postavil. Všiml si, že papíry na jeho stole už jsou všechny srovnané a vyplněné. Trochu se mu točila hlava. Otevřel dveře a vyšel ven.
"Á. kapitáne Hitsugayo už jste vzhůru." řekla Rangiku hned jak jej viděla.
"Ano." řekl pomalu Toushiro.
"Nemohla bys mi říct, co se včera stalo? Vůbec si nepamatuju, bolí mě hlava."
Na chvilku se mu zazdálo, že na její tváři viděl náznak pobavení.
"Trochu jste včera vyváděl. Nikoho jste nepustil k sobě. Zkoušela jsem to já, kapitánka Unohana - které by jste se měl jít omluvit, pak Kurosaki a večer praskli nervy Kenpachimu Zarakimu tak k vám naběhl a trochu vás praštil." řekla Rangiku a při zmínce o té ráně se jemně usmála.
No to by vysvětlovalu tu bolest v rameně a hlavy. A taky proč se vzbudil na zami. Moment. Řekla Kurosaki? Ichigo za ním včera byl? Sakra, díky té ráně si toho moc nepamatuju. Musím hned za ním.
"Měl by jste jít za kapitánkou Unohanou. Docela škaredě jste na ní křičel." řekla Rangiku.
"No jo, no jo. Už jdu." řekl Hitsugaya.
Cestou ke kasárním čtvrté divize potkal Kenpachiho.
"Tak co kapitáne. Dáme si druhé kolo?" zeptal se ho Kenpachi ledovým hlasem.
Toushiro nasucho polkl.
"Není třeba, já..." začal.
"To byl vtip, suchare." řekl Kenpachi stejným hlasem.
"Hahaha! Úplné ti na to skočil." podkapitánka Yachiru na jeho rameni se smála jako o život.
Toushiro pozoroval jak se Kenpachi pomalu vzdaluje a pak pokračoval do kasární.
Když vešel do pracovny kapitánky Unohany měl divný pocit. Nerad se omlouval, ale bylo to potřebné.
"A, kapitáne už jste v pořádku?" zeptala se Uhohana.
"Já, ano. Vypadá to tak, že Kenpachiho metody jsou brutální, ale účinné." řekl Toushiro.
Unohana se začala smát.
"Chtěl jsem se vám omluvit za moje včerejší chování. Bylo nepřípustné." řekl.
"Vážím si vaši omluvy, ale já nejsem ten, komu jste se měl omlouvat." řekla Unohana.
Toushiro byl překvapen.
"Co tím myslíte?" zeptal se.
"Jen to, že jste měl jít nejprve za Kurosakim. Omluvit se mě je druhořadé." řekla.
Panebože, to celé Seireitei ví, že je s Ichigem? Vždyť to vědelo jen pár lidí.
"Nejspíš máte pravdu." řekl nakonec Toushiro a odešel.
Najít Ichiga bylo ale těžší než se mohlo zdát. Prošel polovinu Seireitei a pak potkal Renjiho.
"Jsem rád, že jste zase ve své kůži, kapitáne Hitsugayo." řekl Renji.
Toushiro jemně očerveněl, trochu mu vadilo že o jeho včerejší náladě věděli všichni.
"Hele Renji, nevíš kde je Ichigo?" zeptal se ho.
Úsměv, který se Renjimu mihnul na tváři byl velice divný. Že by snad i on? Ne, to je blbost. Zavrhnul Hitsugaya tu myšlenku.
"Jo vím, ráno odešel s týmem, který směřoval do Hueco Mundo poškádlit Arrancary. Zmetci museli odejít hned ráno a nemohli počkat až se vrátim z lidského světa." naštval se Renji.
Sakra. Ichigo odešel. Bude trvat dlouho než se z Hueco Mundo vrátí.
"Aha, díky Renji." řekl.
"Kdyby jste ještě něco potřeboval..." začal Renji, ale Hitsugaya mu už nevěnoval pozornost.
Myslel už jen jak se omlví Ichigovi a všechno zase bude v pořádku. Už mu chybělo jeho teplo a jeho obejmutí.
Když se vratil do své pracovny našel tam Rangiku jak odkládá všechny papíry.
"Cože? Tys už to všechno dokončila?!" zeptal se nevěřícně.
"Jo, naco se s tím piplat." řekla.
"Ale... Ale vždyť toho bylo tolik! Mně by to zabralo další tři dny." pokračoval Hitsugaya.
"Ale kapitáne, vždyť vy jste v tom nadělal jenom zmatek. Trvalo by vám to klidně i týden." smála se Rangiku.
"Fajn, fajn, tyhle věci už nechám radši na tebe." řekl.
"Však já bych to udělal, nevím proč jste s tím začal vy." odpověděla.
"Tys odešla na nákupy!" vyhrkl Hitsugaya.
"Oficiálně jsem byla nemocná." bránila se Rangiku.
"Tys nebyla nemosná už hodně dlouho, Rangiku." řekl ji Hitsugaya.
"Hele, pokud slíbíš, že tyhle papírovací věci vybavíš sama, tak ti klidně k dovolené přidám další tři dny." navrhl.
Rangiku se rozzářili oči.
"Děkuju moc kapitáne. To víte že je vybavím. To je úžasné, budu moct nakupovat celé tři dny bez přestání." rozlývala se.
"Určitě vám příště nějaké věci z nákupů přionesu." řekl a oči ji zářili jak dvě hvězdy.
"Né, to není potřeba." řekl Hitsugaya. Při představě, že by mu podkapitánka vybírala oblečení se cítil trapně.
"Hele, já si asi zdřímnu, tak ať mě nikdo neruší, pokud to nebude důležité." řekl.
Pořád se mu trochu točila hlava a měl pocit, jakoby dva dny nespal. Lehl si na sedačku, kterou měl v pracovně, a okamžitě usnul.
Vzbudil se až večer. Venku byla už tma. Asi bych měl jít domů. Pomyslel si. Vyšel ven, a zamířil k bráně. Cestou procházel kolem nemocnice, odkud uslyšel nějaké hlasy.
"Prý je přepadli hned při vstupu. Neměli nejmenší šanci..." řekl nějaký hlas.
Toushiro se zastavil a poslouchal.
"Jako by vědeli, že přijdou. Tenhle měl štěstí, že přežil. Všichni ostatní jsou mrtvý." řekl
Toushiro vběhl dovnitř.
"O čem to mluvíte?" zeptal se jich.
"O týmu, který vyrazil dnes ráno do Hueco Mundo pane." odpověděl člen čtvrté divize.
"Kapitáne Hitsugayo, myslím že by nebylo nejlepší, kdyby jste šel..." začala kapitánka Unohana.
"Říkali jste, že všichni kromě jednoho zemřeli?" zeptal se nevěřícně Toushiro.
"Já... Ano pano." odpověděl.
"Kdo přežil?" zeptal se Toushiro.
Člen čtvrté divize pohlédl na svou kapitánku. Ta pověsila hlavu.
"Akira Nakamura z dvaácté divize." řekla pomalu.
"To nemůže být..." řekl Toushiro a nohy se mu podlomili.
Ne. To prostě nemůže být pravda, že by Ichigo umřel... Tohle je určitě sen. Ichigo... Vždyť s ním ještě včera mluvil. Ne! Ani se mu nestihl omluvit. To nemůže být... Lžou, určitě mu lžou... Na zem dopadali jedna za druhou jeho slzy.
"Kapitáne Hitsugayo..." řekla Unohana.
"Ne! Nechte mě všichni být." vykřikl Hitsugaya a rozběhl se ven. Ani nevědel kam běží, jediné na co myslel byla ta lež, které nevěřil. Nemohl jí věřit. Ani nevědel jak, ocitl se v jejich bytě. Byl prázdný. Ichigo tam nebyl. Ne. Tohle je jenom sen. Sen, ze kterého se musí vzbudit. Pomalu došel do kuchyně. A i kdyby to nebyl sen, nechce dál být bez Ichiga. V ruce držel nůž. Hlavou se mu neuspořádaně honili různé vzpomínky na Ichiga. Po bílé kůži stekl pramínak rudé krve. A za ním další a další. Smrt připadala Hitsugayovi jako vykoupení. Pomalu ztrácel vědomí. Ale najednou cosi uslyšel.
"Panebože kapitáne!" Rangiku?
Ano. Byla to podkapitánka, ale jak se sem dostala. Vzala mu nůž z ruky a nějaký kus látky mu přitlačila na ránu.
"Co jste si to provedl?!" zeptala se.
"Já... Nechci bez něj..." mumlal Hitsugaya.
Skoro vůbec nevnímal co se kolem něj děje.
"Ani nechci pomyslet co se mohlo stát, kdybych se před chvilkou nedovědela co se stalo Kurosakimu." řekla Rangiku.
Hitsugaya začal pomalu nabývat plné vědomí. Ale k čemu? Ichigo tu už není... K čemu dál žít?


A tady to stopnu. I když se může zdát, ještě není všemu konec. ;) Ještě se dočkáte jedné kapitoly, která bude veselejší než tahle.

Ichi + Shiro 3

28. srpna 2012 v 18:51 | ChronoArt
Tak, rozhodl jsem se téhle povídce dát trochu děje, aby to nebylo jen bezduché yaoi. Bohužel jsem ten děj promyslel tak, že to eliminovalo veškeré yaoi a shounen-ai, takže mně neukamenujte. Děj nebudu nijak natahovat, klidně se může stát, že to ukončím v nasledujícím díle (maximálně v tom po něm), takže neočekávejte nic velkého. Prosím do komentů mi napište alespoň krátké hodnocení.



Hitsugaya si povzdechl. Být kapitánem Gotei 13 nebyl žádný med. Měl práce nad hlavu, a jeho podkapitánka - Rangiku Matsumoto si vzala dovolenou ze zdravotních důvodů. Hitsugaya ji ale nevěřil. Dal by ruku do ohně že před pár dny mluvila cosi o velkém výprodeji někde v lidském světe. Takže si jednoduše vzala dovolenou a vyrazila nakupovat. Proč nejsem překvapen? Zeptal se Toushiro sám sebe. Všechna práce kterou by Rangiku obvykle stihla za jednu-dvě hodiny trvala kapitánovy celé dopoledne. Po celé místnosti byli porozhazované různe papíry, které musel vyřídit. Až se vrátí Rangiku, musí mě naučit jak to dělá tak rychle. Navíc nebyl zvyklý na její nepřítomnost. Podkapitánka nikdy nebyla zticha déle než pět minut. Toushiro už se nemohl dočkat kdy se vrátí zpátky domů a zase bude s Ichigem. I když, jak tak koukám na ty papíry asi si je budu muset vzít domů abych to stihl. Najednou mu zakručelo v břiše a on si až téhdy uvědomil, že ještě nic nejedl. Pomalu vstal od stolu a protáhl si tělo. Někdy záviděl jeho podřízeným, že nemusí dělat tolik práce jako on. No nic, práce bude muset počkat poobědě.
Hodiny ukazovali několik minut po deváté, když Ichigo otevřel dveře do bytu. První pohled co se mu naskytl bych Hitsugaya jak sedí v hromadě papírů rozházených v obývaku.
"Já tu Rangiku nenávidím! Vzít si volno kvůli nakupování." Rozčiloval se.
"Moc práce?" usmál se Ichigo.
"Mám pocit, jako kdybych vyřizoval papíry vza celé Gotei 13." Řekl Toushiro podrážděně a zároveň unaveně.
"Jak dlouho to už děláš?" zeptal se Ichigo.
"Od rána, ale měl jsem pauzu na oběd...." zamumlal Hitsugaya když něco zapisoval.
"Od rána? A to si měl jenom jednu pauzu?" Ichigo nevědel jestli je víc překvapený, nebo naštvaný že se Hitsugaya takhle ničí.
"Hned přestaň, tohle není dobré na zdraví." řekl.
"Jo jo, jen to dopíšu." řekl Toushiro a hned vzal další papír.
Ichigo si povzdechl. Tohle mu nemůže dovolit, pracovat bez odpočinku. Chytnul Hitsugayu za triko a začal tahat.
"Dělej, jdeš si odpočinout. Tohle ti neuteče." řekl.
"Ichigo! Nech mé, tohle musím dokončit."
Ichigo jej jemně polechtal na břichu.
"Nech toho!" křičel Hitsugaya.
"Rychle, spánek je pro děti zdravý." smál se Ichigo.
Ale úsměv mu hned zamrznul, když si uvědomil co řekl.
Hitsugaya taky ztichnul.
"Promiň, já - " začal Ichigo.
"Deti jo?!" řekl Hitsugaya a v jeho hlase bylo cítit rozčílení.
"Ne, to je dobrý. Už nic neříkej. Pro dnešek jsi řekl dost." řekl Toushiro.
Bez dalších slov odešel do ložnice a zavřel za sebou dveře.
Sakra tak to jsem zpackal. Pomyslel si Ichigo. Bylo mu jasné, že pro dnešek už nemá smysl s Toushirem mluvit. Trochu pouklízel papíry na gauči a lehl si na něj. Zítra se mu musím omluvit. Snad nějaká snídaně by šanci na přijatí omluvy mohla zvýšit.
Ichigo se vzbudil až kousek před devátou. Na jeho velké překvapení byli všechny papíry pryč. Okamžitě se chtěl jít Hitsugayovi omluvit ale zjistil že již není doma. Sakra. To jsem tomu dal. Ichigo by si nejradši vrazil pěstí za to, že si nedával pozor na slova. Ale stejně... Každý den chodili do Seireitei spolu, a teď jej Toushiro ani nevzbudil. To bude vážné. Inu se mu mujset omluvit tam.
Po příchodu do Seireitei začal přemýšlet nad omluvou. Ale najednou jej něco vyrušilo.
"HEJ! Ty tam!" ozval se výkřik.
Ichigo se otočil.
"Ichigo Kurosaki!" jako blesk se k němu dohnala podkapitánka Rangiku Matsumoto.
"Co proboha jsi udělal Hitsugayovi?!" zeptala se a bylo vidět že měla na Ichiga vztek.
"Já? Nic..." řekl Ichigo ale hned si uvědomil, že to není pravda.
"Nooo... Možná jsem jej omylem nazval dítětem." řekl Ichigo a na hlavě mu okamžitě přistála podkapitánčina pěst.
"Auuu! Co kvůli tomu tak vyvádíš?" zeptal se Ichigo.
"Kapitán je od rána ve své kanceláři a kdykoliv někdo vojde začne křičet ať okamžitě odejde. Nepustil k sobě ani mě a dokonce ani kapitánku Unohanu." řekla Rangiku.
"A jéje..."
"A jéje?! To je vše co řekneš?!" Ichigo dostal další ránu po hlavě.
"Teď hned se mu jdeš omluvit!" řekla a začala ho tahat směrem k budově desáte divize.
Když tam přišli zaklepala na dveře Toushirovi pracovny.
"Kapitáne, máte návštěvu!"
"Ať odejde!" odzalo se spoza dveří.
Ichigo chtěl říct, že to nemá smysl ale Rangiku už stihla otevřít dveře a strčit jej dovnitř. Hitsugaya seděl za stolem a cosi psal. Ichigo chvíli nic neříkal.
"Toushiro já..." začal.
"Kapitán Hitsugaya." řekl pomalu Toushiro a zdůraznil slovo kapitán.
"Kapitáne." řekl Ichigo a zaťal ruce v pěst.
"Přišel jsem se omluvit za moje včerejší chování. Nebylo správné nazvat vás dítětem." řekl Ichigo a snažil se být co nejformálnější, tak jak to Toushiro vyžadoval.
"Prosím promiňte mi" omluvil se Ichigo.
Hitsugaya ale neodpovídal. Přešlo několik minut, když pak zvedl hlavu od stolu.
"Ty jsi poŕád tady?" zeptal se překvapeně.
"Nemám čas na tvoje bezduché tlachání, někteří z nás mají práci." řekl.
Ichigo měl pocit, že špatně slyší. Měl sto chutí Hitsugayovi jednu vrazit. A taky, že nebyl daleko. Ale rozmyslel si to a bez slova vyšel z místnosti.
"Jak to dopadlo?" zeptala se Rangiku.
"Myslím, že kapitánovi by prospělo kdyby ho někdo trochu přepleskl. Chce aby se k němu chovali jako k dospělému ale právě teď je dětinský." řekl namrzeně Ichigo.
Celý den musel myslet na Hitsugayu jak by mu nejradši vrazil pěstí, až nakonec když přišel domů, řekl si že Toushiro má štěstí že doma ještě není. Jenomže když nedorazil ani do půlnoci, napadlo Ichiga že kapitán se asi rozhodl velice dospěle trucovat. Jeho problém. Pomyslel si Ichigo když usínal.

Ichi x Shiro 2

20. srpna 2012 v 19:13 | ChronoArt
Tak, je tu další díl povídky Ichi x Shiro. O Shirovi možná budu psát častějc, protože to je strašně roztomilej kluk :3 :D :D

Pár: Ichigo + Hitsugaya
Jde o: YAOI

Venku byla už tma a chladno, když drobný bělovlasý chlapec vklouzl do bytu. Nikde nebylo rozsvíceno. Při vstupu do ložnice pocítil mírné zklamání, když uviděl, že Ichigo spí. Ale trochu i úlevu, protože byl vážně unavený. No alespoň není proč spěchat do postele, řekl si když si chystal nové oblečení do koupelny. Začal se svlékat. Když tam zůstal stát jen ve spodním prádle, pocítil na těle páru cizích rukou. "Ichigo!" vylekal se. "Já myslel, že už spíš." Ve chvíli když si uvědomil, že na něj Ichigo sahá, zrudnul. "Snad sis nemyslel, že usnu dřív než se vrátíš." řekl. "Tyhle už nebudeš potřebovat." řekl Ichigo a zbavil svého milence i posledního kusu oblečení. O chvilku pozděj byl už i on sám nahý. Oba vlezli do zprchy a pustili horkou vodu. Snažili co nejvíc věnovat tomu druhému. Ichigo líbal Hitsugayu na tvář i po celém těle. Na chlapcově penisu byla poznat míra vzrušení. Ale Ichigo se rozhodl tuhle hru natáhnout. Prsty řádil kolem Bělovláskova otvoru a druhou rukou mu dráždil rozkrok. Koupelnu naplnili hlasité Hitsugayovi vzdechy. Ve tváři se mu dalo přečíst co chce, ale Ichigo to chtěl slyšet. "Prosím..." zasténal napůl ztrápeně Hitsugaya. Ichigo se pousmál a pomalu vnikl do svého miláčka nacož Bělovlásek zasténal. Zprvu přirážel pomalu. Rukama ho pak dráždil na bradavkách a na penisu. Hitsugaya byl celý rudý a nebyl schopný ani promluvit. Takhle nemohl dlouho vydržet. Po pár dlouhých minutách plných vzdechů a stonů hlasitě vykřikl a Ichigo zacítil na ruce horkou tekutinu. To ho vzrušilo natolik že jeho sperma okamžitě naplnilo Hitsugayu. Bělovlasý chlapec se sesunul k zemi vyčerpáním. Ichigo svého miláčka pomalu a něžně umyl a pak jemně osušil, přitom ho samozřejmě několikrát políbil. Hitsugaya ale sotva vnímal. Jen si nepřítomně natáhl oblečení a jako mrtvý padl do postele. Ichigo si k němu přilehl a objal ho. "Miluju tě." zašeptal Ichigo mu do ucha. Bělovlásek jan zamumlal a přitoulil se k Ichigovi.

Ichi x Shiro 1

5. srpna 2012 v 19:52 | ChronoArt
Tady je moje první yaoi povídka, určitě je to děs, prosím komenty o tom jak se vám to líbilo, možná nějaké rady. (ale jen od lidí, kterým se yaoi a shounen-ai povídky líbí, nechci tu žádné antiyaoisy)

Pár: Ichigo + Hitsugaya
Jde o: slabší YAOI


Ichigo se probudil. Chvíli na nic nemyslel, jen ležel. Najednou se něco vedle něj zamrvilo. "Už si vzhůru?" zeptal se Bělovlásek ospale. "Jo, ale ty klidně ještě spi."Ichigo ho pohladil po tváři a chlapec se k němu přitulil. Ichigo na něj koukal. Hitsugaya takhle když spal vypadal jako dítě - roztomilé a nevinné. Ichigo sa postavil a šel se osprchovat. Když se o deset minut vrátil, jeho miláček ležel rozvalený na celé postely. Ichigo se pousmál. Bylo už dost hodin, slunce bylo už docela vysoko, ale byla neděle a tak si s tím nelámal hlavu. "Posuň se trošičku." postrčil Ichigo něžně spícího chlapce. Když si lehl zpátky vedle něj, chlapec se k němu okamžitě přitulil jak nejvíc to šlo. Ichigo ho pohladil po jeho bílých vlasek a jemně políbil. Chlapce to viditelně probralo. Ichigo, který byl jen ve spodním prádle pomalounku zvlékl z polospícího Bělovláska tričko. Pročel prsty od jeho hrudě až k podbříšku. To chlapce úplně probralo a stáhl Ichigovu tvář k sobě a políbil ho. Ichigo cítil jazyk svého miláčka jak se dobývá k němu do pusy. Ichigo mu to oplatil tak, že ho rukou začal hladit přes spodní prádlo v rozkroku. Když se jejich rty oddělili Ichigo začal jazykem řádit na jeho hrudi nacož se začaly ozývat slabé Bělovláskovy vzdychy. Ichigo se jen jemně pousmál a pokračoval níž, k bříšku, pupíku a podbříšku, a tam se zastavil. "Né, prosím... Nepřestávej..." zapředl chabým hláskem jeho miláček. Ichigo ho znovu políbil a pak mu pomalu stáhl spodní prádlo. Jeho "nádobíčko" bylo už ve viditelně napřímené poloze. Ichigo ho pomalu olízl od kořene až ke špicce. Odměnou mu byl silný vzdych Bělovláska. Netrvalo dlouho, a Hitsugaya dosáhl vrcholu. Ichigo to všechno spolkl a znovu políbil svého miláčka. Ten se ještě trochu třásl a hlasitě dýchal. Ichigo ho chvilku pozoroval. Pak jej jemně nadvihl a jedním prsty mu trochu pomasíroval otvor. "Neboj, tohle si necháme na večer." usmál se Ichigo. Bělovlásek ho ale neslyšel, protože mezitím usnul. Ichigo mu věnoval ještě jeden polibek. Ani mu neoblék to spodní prádlo, jen ho přikryl a odešel nachystat snídani.
 
 

Reklama