Ao no Exorcist povídky

Bratr: Bouřka

9. srpna 2015 v 23:30 | ChronoArt
Anotace: Tuhle kapitolu sem začal psát 5. ledna. A až dnes večer sem ji dopsal. Já vím, je to hrozné. Všechny plány mi totižto překazila tá zákeřná věc, které se říká reálný život. Kapitola není dlouhá, ale příběh se blíží ke konci. Doufám že se vám bude líbit, a ještě jednou se omlouvám, že ste museli tak dlouho čekat.

Bratr: Překvapení

2. dubna 2013 v 19:07 | ChronoArt
Yukio

Anotace: A tak po dlouhé době, tady máme další díl. Měl jsem docela problémy to napsat, ale stačilo pár výhružek a šlo to. Abych citoval Iharo: "chceš motivaci? DĚLEJ NEBO TĚ PÁNVÍ ZAJEBU DO ZEMĚ" Heheh... Tak snad nebude potřeba, a bude se vám líbit. Omlouvám se za spoždéní ^^'

Bratr: Proč?

23. ledna 2013 v 20:24 | ChronoArt
Rin


Anotace: Další minidíl. Po nocích se tak úžasně píše! Všechny novější povídky co tu mám vznikli po desáté hodině. Asi mě tehdy kope můza, nebo co. Každopádně, doufám, že se bude líbit (nebo taky ne). A pište reakce!

Bratr: Déšť

20. ledna 2013 v 12:26 | ChronoArt
Yukio
Anotace: Tak je tu další minidíl minisérie :D Snad se vám bude líbit, a pokud ne, napište mi do komentu co se vám nelíbilo. Jinak, ten obrázek co je nad anotací se mi strašně moc líbil, prostě jsem jej sem musel dát.

Bratr: Přiznání

6. ledna 2013 v 16:57 | ChronoArt
YukioRinAnotace: Taaaak... Včera nadránem, jsem četl komentáře k článkům a komentář od Iharo mě instantně "přinutil" napsat povídku. Ptala se tam, jestli se někdy dočkáte povídky na pairing Yukio a Rin. Moje odpověď: dočkáte se celé minisérie! xD Tenhle první díl jsem dopsal asi ve čtyři ráno, kdy už jsem moc při smyslech nebyl (napr. celou povídku jsem psal "Rukio" místo Yukio xD) a i po dnešních úpravách je docela možné, že povídka někde nedává smysl. Není ani moc dlouhá, ale tak po dlouhé době kdy jsem nic nepsal se to ani jinak nedalo. Takže, užijte si ji a hlavně okomentujte xD Je to mega hard yaoi, znásilnění, krev, mučení a tahání za ocas... Ne kecám, ani si tam nerozepnou knoflík u kalhot. Ne v tomhle prvním díle...

Yukia probudilo otravné rinčení budíku. Měl pocit, jakoby jen před chvilkou usnul. Vůbec se mu nechtělo vstávat. Zase ta samá práce, učit ve škole pár nevychovanců jak vymítat démony, aby pak o pár hodin proti jednomu stál. To vůbec nevypadalo lákavě a tak se otočil a znovu usnul.
"YU-KI-O!! Vstávej!" ozval se nehorázně hlasitý křik.
Yukio se ohnal rukou a hlavu strčil pod polštář.
"Vstávej ty línej. Za chvilku musíme do školy."
Yukio otevřel jedno oko a okamžtě jej oslepilo slunce, které zasvítilo přes okno.
"No jo, no jo, vždyť už jdu..." zamumlal.
No když se posadil okamžitě zkameněl. Polodlouhé černé vlasy, sepnuté sponkou na stranu, dvě špičaté ouška , velké modré oči a vzdu dlouhý černý ocas. Byl to jeho starší bratr Rin, ale Yukio na něj zíral jakoby jej nikdy neviděl.
"Copak?" zeptal se jej Rin když si všiml jeho pohledu.
"Co? Ach, nic..." odpověděl rychle Yukio.
"Jo jo, znám to tvoje nic brácho. Řekni co se ti honí hlavou."
Yukio nasucho polkl. Už víckrát se nachytal, jak na brášku myslí, ale nikdy neměl odvahu mu to říct. Měl by snad? Nebyl si jistý jak zareaguje. Ale teď tu stál a i když asi ne zcela vědomě, žádal od něj aby vyšel s pravdou najevo.
"Bráško..." začal Yukio.
"Co je? Co tě trápí? Mě to můžeš klidně říct."
"Já... Ty... Mám tě rád..." mumlal nejasně a potichu.
"Já tebe taky, vždyť jsi moje dvojče." Rin se na něj nechápavě koukl.
"Ale když já to myslel jinak... Víš, já tě asi miluju..."
V momentě jak to řekl by Yukio radši čelil samotnému Satanovi a všem démon;um Gehenny než bratrově reakci. A ta něj nepřicházela. Vše co bylo ve vzduchu bylo ticho. Ta chvíle byla nekonečně dlouhá.
"Promiň, já-" začal Yukio, ale při pohledu na bratra to vzdal.
Rin i když na tváři toho nedal mnoho znát právě sváděl velký vnitřní souboj, protože nevěděl co udělat. Yukiovi bylo hrozně, že se neudržel a neuváženě to vytroubil. Přešli asi dvě minuty a stále bylo ticho. Najednou se Rin ozval.
"Já tě mám taky rád Yukio a i když tě mám rád asi trochu jinak než ty mě pořád to nic nemění na tom, že jsi můj bratr a dvojče."
Yukio na něj hleděl s vytřeštěnýma očima. Byl jsi jist, že jeho city zůstanou neopětované a že Rin s ním nebude několik dní mluvit a přesto se zdálo, že přinejmenším vše půjde tak jako předtím.
Dopadlo to mnohem lépe než očekával. Yukio se neudržel a vrhl se na Rina, objal jej jako snad nikdy životě a přitiskl svoje rty na jeho. Nebyl to první polibek v jeho životě, ale rozhodně byl nejlepší. Všechno trvalo jenom chvilku, ale pro něj to byla jako nádherná věčnost. Když jej Rin od sebe překvapeně odstrčil, pomalu se vrátil do reality.
"Hele, pomalu jo? I když jsi moje dvojče, tak mě na rty jen tak líbat nemůžeš jo?" ohradil se.
"Promiň bráško, já jen..." Yukio se cítil trapně a provinile.
"Hele, klid jo? Já ti rozumim. A teď už fakt pojď, nebo nestihneme do školy." řekl Rin s úsměvem zatímco táhnul bratra do kuchyně.
A tak, se začal vztah obou bratrů nenávratně měnit, ubírat směrem, o kterém by se ani jednomu nikdy nezdálo...
 
 

Reklama