Proč se pořád trápí(m)?

1. prosince 2012 v 19:12 | ChronoArt |  Povídky na přání
Stein

Anotace: Takže... Trvalo to nekonečně dlouho ale... Napsal jsem povídku o kterou žádala Iharo. A bylo to vážně zajímavé, protože to byla snad první povídka kterou jsem psal víc než tři dny. Obrázek jsem k tomu lepší nenašel xD No nic, nebudu tohle natahovat, protože už samotná povídka je celkem dlouhá... Snad se ti bude líbit, Iharo-chan.


Anime: Soul Eater
Pairing: Stein + White Blood (vymyšlený)
Jde o: YAOI (na konci xD)






Stein si povzdechl. Ještě nikdy neměl s nějakým studentem takové problémy. Tedy, ne že by někdo nebyl schopen napsat test, nebo složit zkoušky, tenhle student spíš neprojevoval zájem o to všechno. Shinigami-sama požádal Steina, aby na nověpříchozího White Blooda dohlídl, ale Stein měl pocit, že je to nad jeho síly. Každý jeho pokus s ním navázat i sebemenší konverzaci ztroskotal na mladíkově nezájmu. Dokonce i teď, když Stein vykládal učivo ve třídě White jen tak seděl a koukal do prázdna.
"White Bloode!" okřikl jej.
White se jakoby probral z dřímot.
"Ano, profesore Steine?"
"Můžeš mi říct, o čem jsem teď mluvil?"
I teď zahlédl ve Whitově očích totální nezájem o dění v hodině.
"Mluvil jste o... O..." začal pomalu mluvit.
"Tak vidíš, vůbec mě neposloucháš. Ale to není jenom dnes, takhle to chodí od doby, co jsi přišel do Shibusenu. Ale to nejde. Po hodině tu zůstaň," řekl Stein a vrátil se k vysvětlování.
Whitovi to bylo samozřejmě jedno a dál koukal do prázdna.
Zazvonilo.
"Tak, tady pro dnešek skončíme. Nezapomeňte na úkol," Stein ukončil hodinu.
Bělovlasý mladík se postavil, a navzdory k Steinově žádosti spolu s ostatními odešel. Stein si toho bohužel všiml, až když zůstal ve třídě úplně sám.
"Ach, Shinigami-sama, za co mě trestáte, že jste mi dal tenhle úkol..." politoval se Stein a vyšel ze třídy, aby našel Whita.
Po půlhodině hledání se mu to povedlo. Našel jej sedět pod stromem na hřišti. Pomalu přistoupil k němu.
"White Bloode."
"Ano, profesore Steine?" mladík na něj pohlédl.
"Měl jsi zůstat ve třídě," řekl mu Stein.
"Měl, ale nechtěl..."
Steina překvapilo, že vůbec odpověděl.
"Shibusen má jistá pravidla. Když jsi sem na žádost Shinigamiho přišel slíbil jsi, že je budeš dodržovat..." Stein začal, ale pak přestal. Najednou mu přišlo, že se chová úplně hloupě. Přisedl si k němu.
"Co to děláte profesore?" Whita to vyvedlo z míry.
"Copak si nemůžu jen tak sednou na čerstvý vzduch?" Stein se zasmál. Všiml si, že White drží v ruce tužku a papír.
"Kreslíš?" při téhle otázce mladík schoval papír za záda.
"Ukaž mi to. Prosím..." řekl Stein. Opravdu jej zajímalo co White Blood nakreslil. Zajímalo jej všechno co tenhle mladík dělal. Pokud se Shinigami rozhodl, že on je na tenhle úkol ten pravý tak jej nechtěl zklamat.
"N-Né... Radši ne..." ale Stein mu to vytrhl z ruky.
Obrázek jej velice překvapil. Byli tam dvě postavy. Jejich črty bylo velice těžké rozeznat, ale Stein hádal, že jeden z nich by mohl být White. Ta druhá postava ležela na zemi. Víc zjevně ještě nestihl nakreslit.
"To je velice zvláštní. Ale máš talent," řekl Stein podávajíc mu obrázek zpátky.
Mladík si papír hned vzal a okamžitě jej pokrčil a zahodil.
"Tos neměl, bylo to dobré..." Stein vzal pokrčený papír a strčil si jej do kapsy.
White jen pokroutil hlavou a zvedl se na odchod.
"White počkej!" ozval se Stein.
"Copak, profesore?"
"Hele... Pozoruju tě od doby co jsi na Shibusenu a mám takový pocit, že tě něco trápí. Prosím, řekni mi co."
Na bělovláskově obličeji se objevil náznak úsměvu. Ale téměř okamžitě zmizel.
"Nic se neděje, vše je v pořádku," řekl a odešel.
Steinovi nezůstalo nic jiné, než odejít taky.
Byl večer, a Stein ležel ve své posteli. Hlavou se mu honila spousta věcí, ale hlavně myšlenky na Whita. Opravdu mu chtěl pomoct, ale to bylo nemožné, když mu to samotný White nedovolí. Ale nemohl usnout, tak přemýšlel, jak by se o to mohl zítra pokusit. Z polosnu jej vytrhlo zaklepání. Kdo by jej mohl potřebovat v takovouhle hodinu? Vstal a přešel ke dveřím. Když je otevřel, málem dostal infarkt. Stál tam White, mokrý od deště a taky... Brečel? Možná se to Steinovi jen zdálo, ale měl pocit, že opravdu viděl slzy.
"W-White? Co tady děláš?"
"Omlouvám se ale...." začal White, ale pak se zasekl.
"Stalo se něco?"
"Po-pohádali jsme se s Kylem, a v záchvatu hněvu jsem odešel. Nevěděl jsem, kam jinam jít a tak..."
"To je v pořádku, pojď dovnitř," Stein se vzpamatoval.
"Není ti zima? Venku docela silně prší..."
Mladík přikývl.
"Klidně se jdi i osprchovat, když chceš," ukázal mu směr do koupelny.
Po malé chvilce váhání White odešel do koupelny. Stein zatím přemýšlel, co bude až vyjde. Měl by jej utěšit? Má mu nabídnou zůstat přes noc? Měl by mu říct ať jde za Kylem? Stein vůbec netušil co má dělat. V poslední době se mu to stávalo často, pokud šlo o White Blooda.
"P-Profesore Steine?" ozval se White z koupelny.
"Ano?"
V mladíkově hlase bylo cítit rozpaky.
"N-neměli by jste nějaké oblečení? To moje je celé mokré," řekl.
Stein okamžitě vytáhl ze skříně nějaké tričko a kalhoty a podal je Whitovi, který byl zabalen jen v ručníku.
"Děkuju..."
Stein měl pocit, že nyní je White úplně jiný než když s ním mluvil ve škole. Jakoby najednou chtěl aby mu pomohl. Když uviděl Whita v tom oblečení radši se hned odvrátil. I když si to nechtěl připustit, tak jej ten mladík s bílo-rudými vlasy a s tím outsiderským postojem malinko přitahoval.
"M-Můžeš tady zůstat přes noc, pokud se teď nechceš ke Kylovi vracet..." nabídl mu Stein.
"Opravdu? Rád tu zůstanu, když vám to nevadí," V jeho tváři bylo najednou vidět opravdovou radost.
"Jistě, spát můžeš v mojí posteli, já si lehnu na gauč..." začal Stein, ale mladík pokroutil hlavou.
"Ne, ne. To nemůžu," řekl, a lehl si na pohovku.
"Ale..."
"Ne, už jste pro mě udělal dost. Děkuju," zívnul a zavřel oči.
No, asi s tím nic nenadělám, pomyslel si Stein a šel si zpátky lehnout.
Když se ráno vzbudil, zjistil, že White Blood už je pryč. Na jednu stranu se mu ulevilo, nebyl si jistý co by dělal, kdyby tu ještě byl. Ale taky mu bylo trochu líto, že odešel bez rozloučení. Nedalo se nic dělat, začal nový den a on musel na vyučování. Když vešel do třídy okamžitě zrakem zabloudil k místu kde sedával White Blood. Nebyl tam. Zajímalo jej, kam mohl jít. Bohužel to teď řešit nemohl, nejbližších pár hodin měl jen malou přestávku mezi hodinami.
Když mu konečně vyučování skončilo bylo už po obědě. Přemýšlel kam mohl White jít. Jeho Nositel Kyle na vyučování byl, proto Stein vůbec nechápal.
"Kyle, neviděl jsi White Blooda?" zeptal se jej, když jej náhodu potkal.
"Ne pane profesore, naposled jsem jej viděl včera večer." odpověděl.
Když se pohádali, pomyslel si Stein. Pak byl u mě. A ráno byl pryč. Kde ksakru může být? Ten kluk mu dělal jen samé starosti. Stein si ani nebyl jistý co mu chce říct až ho najde. Byl si ale jistý že něco mu říct chce. Prošel celý Shibusen odzhora dolů ale nenašel jej. Nedá se nic dělat, budu muset počkat, jestli přijde zítra.
Ale White se neobjevil ani zítra a ani den potom. Steinovi to už opravdu začalo dělat vrásky. Co když se tomu klukovi něco stalo? Měl jej na starosti. Ale mnohem víc se o něj bál, protože mu na něm záleželo a to víc než jak záleží učiteli na žákovi. Začal toho kluka mít rád. Byl zoufalý. Nedá se nic dělat, budu muset za Shinigamim.
"Dobrý den Shinigami-sama." pozdravil jej.
"Aaa, Steine, rád tě vidím. Co tě sem přivádí?"
"Ehm... Ten White Blood, jak se přišel. Asi se ztratil..." začal.
"Cože? Ztratil? Jak je to možné?"
"Už tři dny nebyl na vyučování a jeho nositel o něm nic neví. Navíc, sám se v tom klukovi moc nevyznám, nemám tušení co se mu honí hlavou." řekl Stein.
"Aha, chápu." řekl Shinigami.
"To je vše co řeknete?" zeptal se Stein po chvíli ticha.
"A co mám udělat? Myslíš že tady mám kouzelné zrcátko co jej najde?" zasmál se Shinigami.
"Sumimasen... Tak já jej půjdu zase hledat." řekl Stein a odešel.
Ten mi teda pomohl... I když Steinovi se zdálo, že Shinigami vědel víc než řekl. Ten tajnůstkář si vždy nechává věci pro sebe.
Stein byl skoro už u dveří svého bytu, když najednou málem dostal infarkt. Uviděl Whita jak tam stojí a klepe.
"Hej! White Bloode!" zakřičel na něj.
"Sumimasen profesore. Nevědel jsem, že tam nejste." Řekl.
"Kčertu s tím, ale kde jsi byl tři dny?!"
White překvapeně zamrkal.
"Jak to myslíte?" zeptal se.
"Nechodil jsi na vyučování a nemohl jsem tě nikde najít!" Steina to vážně štvalo.
"Jo tohle... Do školy se mi moc nechtělo a... Nebyl jsem nikde, jen tak jsem se flákal Shibusenem..." řekl.
Je snad možné, že...? Že by se pokaždé minuli? Steinovi to připadalo jako blbej vtip. Ale byl opravdu rád, že se Whitovi nic nestalo. Víc než rád. Na jediný malinký moment nechal svým emocím volnou cestu a stalo se to, co ani jeden z nich nečekal. Stein obejmul Whita.
"P-profesore?" White zněl překvapeně, ale ne vyděšeně.
"Ano?" zeptal se Stein jakoby nic.
"Pustíte mě?"
"Ne." odpověděl Stein krátce. Rozhodl se, že po tomhle zážitku už jej nepustí.
"Copak se vám stalo?" ve Whitově hlase byla cítit směsice emocí.
"Mně? Co by se mi mělo stát?" Stein se zasmál.
"No nevím... Když jste mě uviděl vypadal jste vyděšeně a teď mě tu objímáte..."
"Vadí ti to snad?" zeptal se Stein.
Chvilka ticha.
"Ne." zazněla Whitova odpověď.
Steinovi ten kamžik připadal nekonečně dlouhý, když konečně Whita pustil, usmíval se.
"To je snad poprvé co na tvé tváři vydím takový hezký úsměv." Stein rozcuchal mladíkovi vlasy.
"Hej!" White odstrčil jeho ruku.
"Promiň..." Stein se opět zasmál.
"Každopádně... Proč jsi sem přišel?"
White neodpověděl hned. Jakoby přemýšlel jak to má vyjádřit.
"Noo... V podstatě už jsem to, po co jsem přišel dostal." jemně zčervenal.
"Aha, takže takhle."
Stein otevřel dveře do jeho bytu.
"Chceš jít dál?" zeptal se jej.
"A můžu?"
"Jistě."
Mladík se usmál a vešel.

o nějakou dobu

Jejich rty se rozpojili. Tak jako už nespočet krát, i tenhle večer trávil White u Steina doma. Vlastně to takhle chodilo už několik týdnů. Ale dnešní večer měl být trochu jiný, speciální...
"Steine??"
"Ano zlatíčko?"
"Nemyslíš, že by sme to dnes mohli zkusit??" zeptal se White, čím způsobil Steinovi menší šok.
"C-Cože?? Dnes? Myslíš "to"??"
Mladík s úsměvem přikývnul.
"Nebo mě snad nechceš?" udělal uražený výraz.
"Ne! Chci tě strašně moc ale... Jsi si jistý?"
White znovu přkývnul a vášnivě Steina políbil.
"Jak je libo..." zašeptal Stein Whitovi do ucha a pomalu mu sundal vrchní díl oblečení.
Jeho tělo bylo tak dokonalé. Malou chybou na jeho dokonalosti byli snad jen jizvy na jeho břiše. White mu jednou řekl, jak k nim přišel i když o tom nerád mluvil. Daroval mu několik polibků na bledou kůži, pokaždé zanechal malinký flíček. Mladíkovi se to zjevně velice líbilo, protože hlasitě vzdychal.
"P-Pokračuj..." vydechl.
"Ale, ale... Nějaký nedočkavý ne?" zasmál se Stein a od White si vysloužil malinko naštvaný pohled.
Přešel níž a jazykem mu dráždil bradavku. Tohle se mu moc líbilo. Když si i s ní pohrál tak mu pomalu stáhl kalhoty i se spodním prádlem. Když byl White nahý tak malinko zrudl.
"Jsi sladký..." Stein jej pohladil po vlasech.
"Nech toho..."
Když přešel Stein jazykem po jeho vzrušení mladík se zachvěl. Ale Stein byl už taky docela nažhavený. Rukou prošel k Whitově otvoru a pomalu do něj pronikl.
"S-Steine..."
Stein se usmál a přidal další prsty. Poté jej roztahoval a všelijak dráždil a mladík pod ním se svíjel slastí. Následně prsty vytáhl. Rychle se svlékl a poté pronikl do těla pod sebou. White vyjekl překvapením a trochu i bolestí. Byl docela úzký. Stein jej chvíli nechal, ať si na nový pocit zvykne.
"D-Dělej..."
Stein se musel smát. White byl vždy tak nedočkavý. Ale nemohl nic dělat, když jeho zlatíčko něco chtělo stejně to dříve nebo pozdějc dostalo. Začal pomalu a opatrně přirážet aby Whitovi neublížil. Ten se pod ním svíjel slastí.
"S-Steine....."
"White..." zašeptal mu Stein do ucha.
Uzoulinké mladíkovo niktro dohánělo Steina k slasti. Jednou rukou se pořád věnoval Whitově vzrušení a tou druhou jej hladil po hrudi.
"Steine... N-nevím jak dlouho tohle vydržím..." zakňučel White Blood.
Stein zrychlil a po malé chvilce jeho ruku zaplnilo horké mladíkovo sperma. Netrvalo dlouho a taky vyvrcholil do těla pod sebou.
"White...." zašeptal mu sladce do ucha když z něj vyklouzl.
"M-Můžeš uhnout?" odstrčil jej a odešel do koupelny.
Stein se zasmál. Když se uspokojil zase je z něj starý White.
Po chvíli vyšel z koupelny a hodil na steina ručník.
"Díky..." řekl Stein a setřel ze sebe lepkavou tekutinu.
Mezitím se White stihl obléct.
"Tak co... Zůstaneš tady na noc?" zeptal se jej Stein.
White přemýšlel.
"Nejspíš jo..." řekl po chvilce a obejmul Steina.
Tak se mi to konečně povedlo.... Konečně je ten kluk šťastný.... A já taky, pomyslel si Stein.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iharo S. K. Iharo S. K. | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 19:48 | Reagovat

*ROZTEKLA SE NAD TOU DOKONALOSTÍ*
Chrono-chan, to je bezvadný! Dokonalý. Je mi tě docela líto, že ses s tím trápil tak moc dlouho. Nechceš si taky o něco napsat? Rozhodně budu muset sesmolit nějakou odměnu, protože to je skvělý!!!

2 ChronoArt ChronoArt | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 20:32 | Reagovat

[1]: *oddechne si* To se mi ulevilo, že se ti to líbilo :D O povídku si možná řeknu.... Ještě se musím rozhodnout :D Každopádně díky za tvou žádost o tuhle povídku ^^

3 Iharo S. K. Iharo S. K. | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 12:16 | Reagovat

[2]: to já děkuji, žes to sepsal, je opravdu bezvadná Chrono

4 Kesie-chan Kesie-chan | 3. prosince 2012 v 18:28 | Reagovat

Óoo velice pěkná povídka, jsi první klučičí autor od kterého čtu yaoi a myslím si že se ti to moc povedlo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama