Ichi + Shiro 5 - nový začátek

30. srpna 2012 v 13:32 | ChronoArt |  Bleach povídky
Takže, je tady poslední díl. Nadpis snad trochu zavádějící (Ichigo opravdu neobživne :D ) ale tak dal jsem stejný, aby se vědělo že je to pokračování. Děj tohohle dílu se odehrává zhruba půl roku po tom minulém. Snad se vám bude tenhle konec líbit.


Toushiro otevřel oči. Bylo ráno. Na prázdné místo v posteli vedle sebe si už zvykl. Od té doby, co Ichigo zemřel uplynulo už půl roku a Hitsugaya se začel pomalu vracet zpátky do života. No teda, tak jak to jen šlo. Po jeho pokusu se zabít ho Rangiku všude následovala jako stín. Ale nebyla to Rangičina starost, která mu vadila. Spíš mu přišla až přehnaná starost jistého podkapitána...
"Dobré ráno, kapitáne!" ozval se najednou nějaký hlas.
Hitsugaya vyskočil z postele.
"Renji! Jak to, že jsi zase u mně doma?!" vykřikl.
"Měl jsem vás cestou, tak jsem si řekl, že se stavím." zasmál se Renji.
Hitsugaya okamžitě očerveněl, protože si uvědomil, že má na sobě jenom spodní prádlo. Renji byl snad ještě horší než Rangiku. Hitsugaya ani nevědel, kde vzal klíče od jeho bytu. Celých šest měsíců k němu chodil na tyhle neohlášené návštěvy.
"Hele, neměl by jsi být už v Seireitei?" zeptal se ho Hitsugaya.
"Však už jdu, už jdu." řekl Renji.
"A příště se ke mně nevkrádej když spim!" zakřičel za ním Hitsugaya když mizel ve dveřích.
Toushiro si povzdechl. Tohle mu musí zatrhnout. Vždyť už jej nemuseli střežit tak jako před pár měsíci. Ale taky už bych měl jít do Seireitei. Vešel do kuchyně. Já toho Renjiho zabiju. Pomyslel si. Copak jsem malé dítě? Abych si neuměl udělat snídani? Na stole v kuchyni byla ještě teplá míchaná vajíčka. Tohle mu fakt musím zatrhnout.
"Dobré ráno, kapitáne." pozdravila mu Rangiku když přišel do Společenstva duší.
"Ahoj." řekl Toushiro.
"Jak jste se měl?" zeptala se.
Tuhle otázku začal Hitsugaya nenávidět. Vždy se jej ptali to samé. Jako by čekali, že jim řekne nějakou jinou odpověď než "dobře".
"Hele, tys dala Renjimu klíče od mého bytu?" zeptal se Hitsugaya.
"Cože? Ne. Na co by mu byli? Vždyť ani není z desáté divize." odpověděla Rangiku, ale na tváři měla výraz, jako kdyby věděla něco co kapitán ne.
Hitsugaya na ní nedůvěryhodně koukl.
"Jsi si jistá, že o jeho přehnané péči nic nevíš?" zeptal se ji.
S nimi dvěma si začal připadat, jako kdyby měl tři stíny.
"Absolutně nic." vyhlásila Rangiku.
Hitsugaya si povzdechl. I kdyby to vědela, neřekla by mu to.
"Fajn, tak já p;ujdu za Renjim a ty klíče mu vezmu." Rangiku vypadala, že by ho radši zastavila ale nic neřekla.
Najít Renjiho byla hračka. Protože za ním všude "nenápadně" chodil.
"Hele Renji, proč tohle děláš?" zeptal se ho Hitsugaya.
"Dělám co?" Renji měl na tváři překvapený výraz.
"Tohle! Všude mě sleduješ, chodíš ke mě domů a ještě m i i chystáš snídani!" vykřikl Hitsugaya.
"Jo, tohle..." Renji si teď připadal docela trapně.
"Podkapitánka Rangiku..." začal.
"Ta tvrdí, že o tom nic neví. A odkud máš v;ubec moje klíče?" ptal se dál Hitsugaya.
"Ty mi dala Rangiku! Přísahám!" začal se Renji bránit.
Zvláštní. Renji mu nejadnou připomínal Ichiga. Ach, Ichigo... Na malou chvíly dovolil bolestné vzpomínce vyplout na povrch.
"A taky ti řekla, ať za mnou chodíš všude kam se hnu?" zeptal se Toushiro.
"Noo..." začal Renji.
"Ne tak docela... Já jen nechtěl, aby jste si připadal osamělý...." řekl Renji.
Toushiro překvapeně zamrkal. Proč má o něj Renji takovou starost? Vždyť jemu by to mělo být ukradené...
"Ale klidně přestanu, pokud vám to vadí..." řekl Renji.
"Ne, ne! Nevadí..." vypadlo z Toushira.
Proč? Proč mu to najednou nevadí? Ještě předchvilkou mu to chtěl zatrhnout. A najednou mu to pŕijde docela příjemné...
"Opravdu?" překvapil se Renji.
"Ale alespoň řekni dopředu, že přijdeš." dodal Hitsugaya a odešel.
Hlavou se mu pořád honila jedna otázka. Proč? Proč mu najednou Renji až tak nevadí? Proč mu najednou jeho přítomnost příjde milá, dokonce příjemná?
"Už jste zpátky?" zeptala se Rangiku.
"Jo... Ale nezatrhl jsem mu to." řekl Hitsugaya, tak napůl mimo.
"Proč ne?" optala se překvapeně Rangiku.
"Řekl něco, co změnilo můj názor." přemýšlel dál Hitsugaya.
"Takže on vám řekl, že vás miluje?" potěšila se Rangiku.
Ale pro Hitsugayu byla tahle věta jako polití ledovou vodou.
"Cože?!" vykřikl Toushiro.
"Takže neřekl? Jejda, tak to jsem to asi neměla říkat." Rangiku si přiložila dlaň na ústa.
"Cos řekla?" Naléhal Hitsugaya.
"No... On vás... On by chtěl... Měl by vám to říct sám." řekla nakonec Rangiku.
Hitsugaya se nešťastně chytnul za hlavu. Proč? Proč se tohle děje zrovna jemu? Renjiho měl vždy za kamaráda, možná dobrého přítele, a on jej zatím...
"On ti to řekl?" zeptal se jí.
"Ano. A já mu dala vaše klíče aby..." řekla Rangiku.
Tak proto jej vždy navštěvoval. Najednou mu to všechno začalo dávat smysl. A teď mu Renji ještě více připomínal Ichiga. Ale dokázal by být s někým, kdo by mu ho tolik připomínal? Hitsugaya si vzpoměl na tu noc, před čtyřmi měsíci, kdy v noci odešel k Rangiku, protože nedokázal spát ve stejné posteli jako s Ichigem. Po tváři mu stekla slza.
"Kapitáne, vy pláčete?" zeptala se Rangiku.
Hitsugaya nevědel co si počít. Kdyby odmítnul Renjiho, nemohl by mu tím ublížit? To nechtěl.... Ale nemohl by Renji nevědomky ublížit jemu tím, že mu připomene Ichiga?
"Rangiku... Co mám dělat? Nevím co mám dělat..." Jeho tvář byla už celá mokrá.
"Já nemůžu... nevím..." Rangiku mu pomoct nemohla.
"Ale myslím, že pokud to jde, tak by nikdo neměl být sám." dodala.
Hitsugaya na ní kouknul. Znamená to, že má přijmout Renjiho?
"A taky myslím, že by jste měl jít domů. Dnes by jste tady už stejně moc užitku neudělala.
Měla pravdu. Hitsugaya se pomalu zvedl a odešel.
Toushiro otevřel oči. Bylo další ráno, tak jako už mnohé předtím. A přitom bylo docela jiné. Místo vedle něj, mu už nepřišlo tak prázdné i když tam nikdo neležel.
"Dobré ráno, kapitáne!" ozval se hlas.
"Renji!" Hitsugaya překvapeně vyskočil z postele.
"Já, omlouvám se, že jsem k vám znovu..." začal, ale pokračovat nemohl, protože jeho rty zaměstnal Hitsugaya v polibku. Na Renjiho očích bylo vidét značnou dávku překvapení. Dotyk jejich rtů dodal Hitsugayovi jistotu.
"Ano..." zašeptal Renjimu do ucha.
"Co ano?" zaptal se pořád vykolejený Renji.
"Ano, budu tě milovat." Oba dva se usmáli.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 OtakuAlchymistka OtakuAlchymistka | Web | 30. srpna 2012 v 14:20 | Reagovat

Smutné, ale krásné. Pořád mi je strašně líto Ichiga :-( , ale jsem ráda, že je Shiro šťastný s Renjim :-).

2 Michi-chan Michi-chan | Web | 30. srpna 2012 v 16:37 | Reagovat

No, je to docela hezká povídka, z pěkným nápadem...ale není tak boží jak by mohla, jde to trochu moc rychle na mně :DD

Ps. psala jsem ti nějaké chyby do zpráv autorovi abych ti to nemusela psát tady do komentářů

3 ChronoArt ChronoArt | Web | 30. srpna 2012 v 17:06 | Reagovat

[2]: jo, četl jsem to a jako jasně, mohl jsem to natáhnout aby to nebylo tak ukvapené ale tak já to psal z "náhlého popudu" :D ale každá rada dobrá :-)

4 Duo Kokoro Duo Kokoro | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 20:15 | Reagovat

Hmm.. Náš oblíbený pár. Ano, konec je mírně uspěchaný, ale my to známe na vlastní kůži. Ale jinak krása.. Tak dojemné.. Ta povídka se nám opravdu líbila a těšíme se na další.

5 arashikyuketsukineko arashikyuketsukineko | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 8:47 | Reagovat

Beeeeee i tak je to hrozně smutné :'( Ale jinak hezká povídka... Nakonec to neskončilo tak hrozně =) i tka bez Ichiga.......

6 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 27. října 2012 v 17:37 | Reagovat

Docela zvláštní páry Ichi/Sgiro a Renji(Shiro, ale jinak pěkná povídka :D

7 Hanare-chan Hanare-chan | 24. června 2014 v 22:26 | Reagovat

nikdy by mě nenapadlo dát dohromady Toshira a Renjiho, ale je to boží pár a odteď jsou pro mě spolu... jen Bya-kun teď už nemá koho do páru .. aha, ten je můj ;D ale píšeš suprově.. nejlepší na tom je, jak je to přehledný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama