Srpen 2012

Diplom od Tsuke Gákin

30. srpna 2012 v 17:25 | ChronoArt |  Žádost o SB



Tak, dostal jsem takovýhle diplom od Tskuke Gákin. Arigato gozaimasu!!! Tvůj ti udělám v sobotu, ještě jednou se za to omlouvám.

Ichi + Shiro 5 - nový začátek

30. srpna 2012 v 13:32 | ChronoArt |  Bleach povídky
Takže, je tady poslední díl. Nadpis snad trochu zavádějící (Ichigo opravdu neobživne :D ) ale tak dal jsem stejný, aby se vědělo že je to pokračování. Děj tohohle dílu se odehrává zhruba půl roku po tom minulém. Snad se vám bude tenhle konec líbit.


Toushiro otevřel oči. Bylo ráno. Na prázdné místo v posteli vedle sebe si už zvykl. Od té doby, co Ichigo zemřel uplynulo už půl roku a Hitsugaya se začel pomalu vracet zpátky do života. No teda, tak jak to jen šlo. Po jeho pokusu se zabít ho Rangiku všude následovala jako stín. Ale nebyla to Rangičina starost, která mu vadila. Spíš mu přišla až přehnaná starost jistého podkapitána...
"Dobré ráno, kapitáne!" ozval se najednou nějaký hlas.
Hitsugaya vyskočil z postele.
"Renji! Jak to, že jsi zase u mně doma?!" vykřikl.
"Měl jsem vás cestou, tak jsem si řekl, že se stavím." zasmál se Renji.
Hitsugaya okamžitě očerveněl, protože si uvědomil, že má na sobě jenom spodní prádlo. Renji byl snad ještě horší než Rangiku. Hitsugaya ani nevědel, kde vzal klíče od jeho bytu. Celých šest měsíců k němu chodil na tyhle neohlášené návštěvy.
"Hele, neměl by jsi být už v Seireitei?" zeptal se ho Hitsugaya.
"Však už jdu, už jdu." řekl Renji.
"A příště se ke mně nevkrádej když spim!" zakřičel za ním Hitsugaya když mizel ve dveřích.
Toushiro si povzdechl. Tohle mu musí zatrhnout. Vždyť už jej nemuseli střežit tak jako před pár měsíci. Ale taky už bych měl jít do Seireitei. Vešel do kuchyně. Já toho Renjiho zabiju. Pomyslel si. Copak jsem malé dítě? Abych si neuměl udělat snídani? Na stole v kuchyni byla ještě teplá míchaná vajíčka. Tohle mu fakt musím zatrhnout.
"Dobré ráno, kapitáne." pozdravila mu Rangiku když přišel do Společenstva duší.
"Ahoj." řekl Toushiro.
"Jak jste se měl?" zeptala se.
Tuhle otázku začal Hitsugaya nenávidět. Vždy se jej ptali to samé. Jako by čekali, že jim řekne nějakou jinou odpověď než "dobře".
"Hele, tys dala Renjimu klíče od mého bytu?" zeptal se Hitsugaya.
"Cože? Ne. Na co by mu byli? Vždyť ani není z desáté divize." odpověděla Rangiku, ale na tváři měla výraz, jako kdyby věděla něco co kapitán ne.
Hitsugaya na ní nedůvěryhodně koukl.
"Jsi si jistá, že o jeho přehnané péči nic nevíš?" zeptal se ji.
S nimi dvěma si začal připadat, jako kdyby měl tři stíny.
"Absolutně nic." vyhlásila Rangiku.
Hitsugaya si povzdechl. I kdyby to vědela, neřekla by mu to.
"Fajn, tak já p;ujdu za Renjim a ty klíče mu vezmu." Rangiku vypadala, že by ho radši zastavila ale nic neřekla.
Najít Renjiho byla hračka. Protože za ním všude "nenápadně" chodil.
"Hele Renji, proč tohle děláš?" zeptal se ho Hitsugaya.
"Dělám co?" Renji měl na tváři překvapený výraz.
"Tohle! Všude mě sleduješ, chodíš ke mě domů a ještě m i i chystáš snídani!" vykřikl Hitsugaya.
"Jo, tohle..." Renji si teď připadal docela trapně.
"Podkapitánka Rangiku..." začal.
"Ta tvrdí, že o tom nic neví. A odkud máš v;ubec moje klíče?" ptal se dál Hitsugaya.
"Ty mi dala Rangiku! Přísahám!" začal se Renji bránit.
Zvláštní. Renji mu nejadnou připomínal Ichiga. Ach, Ichigo... Na malou chvíly dovolil bolestné vzpomínce vyplout na povrch.
"A taky ti řekla, ať za mnou chodíš všude kam se hnu?" zeptal se Toushiro.
"Noo..." začal Renji.
"Ne tak docela... Já jen nechtěl, aby jste si připadal osamělý...." řekl Renji.
Toushiro překvapeně zamrkal. Proč má o něj Renji takovou starost? Vždyť jemu by to mělo být ukradené...
"Ale klidně přestanu, pokud vám to vadí..." řekl Renji.
"Ne, ne! Nevadí..." vypadlo z Toushira.
Proč? Proč mu to najednou nevadí? Ještě předchvilkou mu to chtěl zatrhnout. A najednou mu to pŕijde docela příjemné...
"Opravdu?" překvapil se Renji.
"Ale alespoň řekni dopředu, že přijdeš." dodal Hitsugaya a odešel.
Hlavou se mu pořád honila jedna otázka. Proč? Proč mu najednou Renji až tak nevadí? Proč mu najednou jeho přítomnost příjde milá, dokonce příjemná?
"Už jste zpátky?" zeptala se Rangiku.
"Jo... Ale nezatrhl jsem mu to." řekl Hitsugaya, tak napůl mimo.
"Proč ne?" optala se překvapeně Rangiku.
"Řekl něco, co změnilo můj názor." přemýšlel dál Hitsugaya.
"Takže on vám řekl, že vás miluje?" potěšila se Rangiku.
Ale pro Hitsugayu byla tahle věta jako polití ledovou vodou.
"Cože?!" vykřikl Toushiro.
"Takže neřekl? Jejda, tak to jsem to asi neměla říkat." Rangiku si přiložila dlaň na ústa.
"Cos řekla?" Naléhal Hitsugaya.
"No... On vás... On by chtěl... Měl by vám to říct sám." řekla nakonec Rangiku.
Hitsugaya se nešťastně chytnul za hlavu. Proč? Proč se tohle děje zrovna jemu? Renjiho měl vždy za kamaráda, možná dobrého přítele, a on jej zatím...
"On ti to řekl?" zeptal se jí.
"Ano. A já mu dala vaše klíče aby..." řekla Rangiku.
Tak proto jej vždy navštěvoval. Najednou mu to všechno začalo dávat smysl. A teď mu Renji ještě více připomínal Ichiga. Ale dokázal by být s někým, kdo by mu ho tolik připomínal? Hitsugaya si vzpoměl na tu noc, před čtyřmi měsíci, kdy v noci odešel k Rangiku, protože nedokázal spát ve stejné posteli jako s Ichigem. Po tváři mu stekla slza.
"Kapitáne, vy pláčete?" zeptala se Rangiku.
Hitsugaya nevědel co si počít. Kdyby odmítnul Renjiho, nemohl by mu tím ublížit? To nechtěl.... Ale nemohl by Renji nevědomky ublížit jemu tím, že mu připomene Ichiga?
"Rangiku... Co mám dělat? Nevím co mám dělat..." Jeho tvář byla už celá mokrá.
"Já nemůžu... nevím..." Rangiku mu pomoct nemohla.
"Ale myslím, že pokud to jde, tak by nikdo neměl být sám." dodala.
Hitsugaya na ní kouknul. Znamená to, že má přijmout Renjiho?
"A taky myslím, že by jste měl jít domů. Dnes by jste tady už stejně moc užitku neudělala.
Měla pravdu. Hitsugaya se pomalu zvedl a odešel.
Toushiro otevřel oči. Bylo další ráno, tak jako už mnohé předtím. A přitom bylo docela jiné. Místo vedle něj, mu už nepřišlo tak prázdné i když tam nikdo neležel.
"Dobré ráno, kapitáne!" ozval se hlas.
"Renji!" Hitsugaya překvapeně vyskočil z postele.
"Já, omlouvám se, že jsem k vám znovu..." začal, ale pokračovat nemohl, protože jeho rty zaměstnal Hitsugaya v polibku. Na Renjiho očích bylo vidét značnou dávku překvapení. Dotyk jejich rtů dodal Hitsugayovi jistotu.
"Ano..." zašeptal Renjimu do ucha.
"Co ano?" zaptal se pořád vykolejený Renji.
"Ano, budu tě milovat." Oba dva se usmáli.

Diplom od Duo Kokoro

29. srpna 2012 v 16:44 | ChronoArt |  Žádost o SB



Tady mi Duo Koro udělali diplom s Cielem Phantomhivem. No řekněte, není k sežrání? Díky za nádherný diplom, váš tady bude hned v sobotu (maximálně v neděli).

Ichi + Shiro 4

29. srpna 2012 v 14:57 | ChronoArt |  Bleach povídky
Tak, tady je další díl příběhu o mé oblíbené postavě. Musím se přiznat, že jsem ten děj vyformoval trochu proti mé vlastní představě. Ale to uvidíte, nebudu to dál zdržovat.



Hitsugaya se probudil na zemi s bolesti v rameně. Zvláštní, vůbec si nepamatoval že by usnul. Vlastně si ze včerejška nepamatoval nic moc. Pomalu se postavil. Všiml si, že papíry na jeho stole už jsou všechny srovnané a vyplněné. Trochu se mu točila hlava. Otevřel dveře a vyšel ven.
"Á. kapitáne Hitsugayo už jste vzhůru." řekla Rangiku hned jak jej viděla.
"Ano." řekl pomalu Toushiro.
"Nemohla bys mi říct, co se včera stalo? Vůbec si nepamatuju, bolí mě hlava."
Na chvilku se mu zazdálo, že na její tváři viděl náznak pobavení.
"Trochu jste včera vyváděl. Nikoho jste nepustil k sobě. Zkoušela jsem to já, kapitánka Unohana - které by jste se měl jít omluvit, pak Kurosaki a večer praskli nervy Kenpachimu Zarakimu tak k vám naběhl a trochu vás praštil." řekla Rangiku a při zmínce o té ráně se jemně usmála.
No to by vysvětlovalu tu bolest v rameně a hlavy. A taky proč se vzbudil na zami. Moment. Řekla Kurosaki? Ichigo za ním včera byl? Sakra, díky té ráně si toho moc nepamatuju. Musím hned za ním.
"Měl by jste jít za kapitánkou Unohanou. Docela škaredě jste na ní křičel." řekla Rangiku.
"No jo, no jo. Už jdu." řekl Hitsugaya.
Cestou ke kasárním čtvrté divize potkal Kenpachiho.
"Tak co kapitáne. Dáme si druhé kolo?" zeptal se ho Kenpachi ledovým hlasem.
Toushiro nasucho polkl.
"Není třeba, já..." začal.
"To byl vtip, suchare." řekl Kenpachi stejným hlasem.
"Hahaha! Úplné ti na to skočil." podkapitánka Yachiru na jeho rameni se smála jako o život.
Toushiro pozoroval jak se Kenpachi pomalu vzdaluje a pak pokračoval do kasární.
Když vešel do pracovny kapitánky Unohany měl divný pocit. Nerad se omlouval, ale bylo to potřebné.
"A, kapitáne už jste v pořádku?" zeptala se Uhohana.
"Já, ano. Vypadá to tak, že Kenpachiho metody jsou brutální, ale účinné." řekl Toushiro.
Unohana se začala smát.
"Chtěl jsem se vám omluvit za moje včerejší chování. Bylo nepřípustné." řekl.
"Vážím si vaši omluvy, ale já nejsem ten, komu jste se měl omlouvat." řekla Unohana.
Toushiro byl překvapen.
"Co tím myslíte?" zeptal se.
"Jen to, že jste měl jít nejprve za Kurosakim. Omluvit se mě je druhořadé." řekla.
Panebože, to celé Seireitei ví, že je s Ichigem? Vždyť to vědelo jen pár lidí.
"Nejspíš máte pravdu." řekl nakonec Toushiro a odešel.
Najít Ichiga bylo ale těžší než se mohlo zdát. Prošel polovinu Seireitei a pak potkal Renjiho.
"Jsem rád, že jste zase ve své kůži, kapitáne Hitsugayo." řekl Renji.
Toushiro jemně očerveněl, trochu mu vadilo že o jeho včerejší náladě věděli všichni.
"Hele Renji, nevíš kde je Ichigo?" zeptal se ho.
Úsměv, který se Renjimu mihnul na tváři byl velice divný. Že by snad i on? Ne, to je blbost. Zavrhnul Hitsugaya tu myšlenku.
"Jo vím, ráno odešel s týmem, který směřoval do Hueco Mundo poškádlit Arrancary. Zmetci museli odejít hned ráno a nemohli počkat až se vrátim z lidského světa." naštval se Renji.
Sakra. Ichigo odešel. Bude trvat dlouho než se z Hueco Mundo vrátí.
"Aha, díky Renji." řekl.
"Kdyby jste ještě něco potřeboval..." začal Renji, ale Hitsugaya mu už nevěnoval pozornost.
Myslel už jen jak se omlví Ichigovi a všechno zase bude v pořádku. Už mu chybělo jeho teplo a jeho obejmutí.
Když se vratil do své pracovny našel tam Rangiku jak odkládá všechny papíry.
"Cože? Tys už to všechno dokončila?!" zeptal se nevěřícně.
"Jo, naco se s tím piplat." řekla.
"Ale... Ale vždyť toho bylo tolik! Mně by to zabralo další tři dny." pokračoval Hitsugaya.
"Ale kapitáne, vždyť vy jste v tom nadělal jenom zmatek. Trvalo by vám to klidně i týden." smála se Rangiku.
"Fajn, fajn, tyhle věci už nechám radši na tebe." řekl.
"Však já bych to udělal, nevím proč jste s tím začal vy." odpověděla.
"Tys odešla na nákupy!" vyhrkl Hitsugaya.
"Oficiálně jsem byla nemocná." bránila se Rangiku.
"Tys nebyla nemosná už hodně dlouho, Rangiku." řekl ji Hitsugaya.
"Hele, pokud slíbíš, že tyhle papírovací věci vybavíš sama, tak ti klidně k dovolené přidám další tři dny." navrhl.
Rangiku se rozzářili oči.
"Děkuju moc kapitáne. To víte že je vybavím. To je úžasné, budu moct nakupovat celé tři dny bez přestání." rozlývala se.
"Určitě vám příště nějaké věci z nákupů přionesu." řekl a oči ji zářili jak dvě hvězdy.
"Né, to není potřeba." řekl Hitsugaya. Při představě, že by mu podkapitánka vybírala oblečení se cítil trapně.
"Hele, já si asi zdřímnu, tak ať mě nikdo neruší, pokud to nebude důležité." řekl.
Pořád se mu trochu točila hlava a měl pocit, jakoby dva dny nespal. Lehl si na sedačku, kterou měl v pracovně, a okamžitě usnul.
Vzbudil se až večer. Venku byla už tma. Asi bych měl jít domů. Pomyslel si. Vyšel ven, a zamířil k bráně. Cestou procházel kolem nemocnice, odkud uslyšel nějaké hlasy.
"Prý je přepadli hned při vstupu. Neměli nejmenší šanci..." řekl nějaký hlas.
Toushiro se zastavil a poslouchal.
"Jako by vědeli, že přijdou. Tenhle měl štěstí, že přežil. Všichni ostatní jsou mrtvý." řekl
Toushiro vběhl dovnitř.
"O čem to mluvíte?" zeptal se jich.
"O týmu, který vyrazil dnes ráno do Hueco Mundo pane." odpověděl člen čtvrté divize.
"Kapitáne Hitsugayo, myslím že by nebylo nejlepší, kdyby jste šel..." začala kapitánka Unohana.
"Říkali jste, že všichni kromě jednoho zemřeli?" zeptal se nevěřícně Toushiro.
"Já... Ano pano." odpověděl.
"Kdo přežil?" zeptal se Toushiro.
Člen čtvrté divize pohlédl na svou kapitánku. Ta pověsila hlavu.
"Akira Nakamura z dvaácté divize." řekla pomalu.
"To nemůže být..." řekl Toushiro a nohy se mu podlomili.
Ne. To prostě nemůže být pravda, že by Ichigo umřel... Tohle je určitě sen. Ichigo... Vždyť s ním ještě včera mluvil. Ne! Ani se mu nestihl omluvit. To nemůže být... Lžou, určitě mu lžou... Na zem dopadali jedna za druhou jeho slzy.
"Kapitáne Hitsugayo..." řekla Unohana.
"Ne! Nechte mě všichni být." vykřikl Hitsugaya a rozběhl se ven. Ani nevědel kam běží, jediné na co myslel byla ta lež, které nevěřil. Nemohl jí věřit. Ani nevědel jak, ocitl se v jejich bytě. Byl prázdný. Ichigo tam nebyl. Ne. Tohle je jenom sen. Sen, ze kterého se musí vzbudit. Pomalu došel do kuchyně. A i kdyby to nebyl sen, nechce dál být bez Ichiga. V ruce držel nůž. Hlavou se mu neuspořádaně honili různé vzpomínky na Ichiga. Po bílé kůži stekl pramínak rudé krve. A za ním další a další. Smrt připadala Hitsugayovi jako vykoupení. Pomalu ztrácel vědomí. Ale najednou cosi uslyšel.
"Panebože kapitáne!" Rangiku?
Ano. Byla to podkapitánka, ale jak se sem dostala. Vzala mu nůž z ruky a nějaký kus látky mu přitlačila na ránu.
"Co jste si to provedl?!" zeptala se.
"Já... Nechci bez něj..." mumlal Hitsugaya.
Skoro vůbec nevnímal co se kolem něj děje.
"Ani nechci pomyslet co se mohlo stát, kdybych se před chvilkou nedovědela co se stalo Kurosakimu." řekla Rangiku.
Hitsugaya začal pomalu nabývat plné vědomí. Ale k čemu? Ichigo tu už není... K čemu dál žít?


A tady to stopnu. I když se může zdát, ještě není všemu konec. ;) Ještě se dočkáte jedné kapitoly, která bude veselejší než tahle.

Ichi + Shiro 3

28. srpna 2012 v 18:51 | ChronoArt |  Bleach povídky
Tak, rozhodl jsem se téhle povídce dát trochu děje, aby to nebylo jen bezduché yaoi. Bohužel jsem ten děj promyslel tak, že to eliminovalo veškeré yaoi a shounen-ai, takže mně neukamenujte. Děj nebudu nijak natahovat, klidně se může stát, že to ukončím v nasledujícím díle (maximálně v tom po něm), takže neočekávejte nic velkého. Prosím do komentů mi napište alespoň krátké hodnocení.



Hitsugaya si povzdechl. Být kapitánem Gotei 13 nebyl žádný med. Měl práce nad hlavu, a jeho podkapitánka - Rangiku Matsumoto si vzala dovolenou ze zdravotních důvodů. Hitsugaya ji ale nevěřil. Dal by ruku do ohně že před pár dny mluvila cosi o velkém výprodeji někde v lidském světe. Takže si jednoduše vzala dovolenou a vyrazila nakupovat. Proč nejsem překvapen? Zeptal se Toushiro sám sebe. Všechna práce kterou by Rangiku obvykle stihla za jednu-dvě hodiny trvala kapitánovy celé dopoledne. Po celé místnosti byli porozhazované různe papíry, které musel vyřídit. Až se vrátí Rangiku, musí mě naučit jak to dělá tak rychle. Navíc nebyl zvyklý na její nepřítomnost. Podkapitánka nikdy nebyla zticha déle než pět minut. Toushiro už se nemohl dočkat kdy se vrátí zpátky domů a zase bude s Ichigem. I když, jak tak koukám na ty papíry asi si je budu muset vzít domů abych to stihl. Najednou mu zakručelo v břiše a on si až téhdy uvědomil, že ještě nic nejedl. Pomalu vstal od stolu a protáhl si tělo. Někdy záviděl jeho podřízeným, že nemusí dělat tolik práce jako on. No nic, práce bude muset počkat poobědě.
Hodiny ukazovali několik minut po deváté, když Ichigo otevřel dveře do bytu. První pohled co se mu naskytl bych Hitsugaya jak sedí v hromadě papírů rozházených v obývaku.
"Já tu Rangiku nenávidím! Vzít si volno kvůli nakupování." Rozčiloval se.
"Moc práce?" usmál se Ichigo.
"Mám pocit, jako kdybych vyřizoval papíry vza celé Gotei 13." Řekl Toushiro podrážděně a zároveň unaveně.
"Jak dlouho to už děláš?" zeptal se Ichigo.
"Od rána, ale měl jsem pauzu na oběd...." zamumlal Hitsugaya když něco zapisoval.
"Od rána? A to si měl jenom jednu pauzu?" Ichigo nevědel jestli je víc překvapený, nebo naštvaný že se Hitsugaya takhle ničí.
"Hned přestaň, tohle není dobré na zdraví." řekl.
"Jo jo, jen to dopíšu." řekl Toushiro a hned vzal další papír.
Ichigo si povzdechl. Tohle mu nemůže dovolit, pracovat bez odpočinku. Chytnul Hitsugayu za triko a začal tahat.
"Dělej, jdeš si odpočinout. Tohle ti neuteče." řekl.
"Ichigo! Nech mé, tohle musím dokončit."
Ichigo jej jemně polechtal na břichu.
"Nech toho!" křičel Hitsugaya.
"Rychle, spánek je pro děti zdravý." smál se Ichigo.
Ale úsměv mu hned zamrznul, když si uvědomil co řekl.
Hitsugaya taky ztichnul.
"Promiň, já - " začal Ichigo.
"Deti jo?!" řekl Hitsugaya a v jeho hlase bylo cítit rozčílení.
"Ne, to je dobrý. Už nic neříkej. Pro dnešek jsi řekl dost." řekl Toushiro.
Bez dalších slov odešel do ložnice a zavřel za sebou dveře.
Sakra tak to jsem zpackal. Pomyslel si Ichigo. Bylo mu jasné, že pro dnešek už nemá smysl s Toushirem mluvit. Trochu pouklízel papíry na gauči a lehl si na něj. Zítra se mu musím omluvit. Snad nějaká snídaně by šanci na přijatí omluvy mohla zvýšit.
Ichigo se vzbudil až kousek před devátou. Na jeho velké překvapení byli všechny papíry pryč. Okamžitě se chtěl jít Hitsugayovi omluvit ale zjistil že již není doma. Sakra. To jsem tomu dal. Ichigo by si nejradši vrazil pěstí za to, že si nedával pozor na slova. Ale stejně... Každý den chodili do Seireitei spolu, a teď jej Toushiro ani nevzbudil. To bude vážné. Inu se mu mujset omluvit tam.
Po příchodu do Seireitei začal přemýšlet nad omluvou. Ale najednou jej něco vyrušilo.
"HEJ! Ty tam!" ozval se výkřik.
Ichigo se otočil.
"Ichigo Kurosaki!" jako blesk se k němu dohnala podkapitánka Rangiku Matsumoto.
"Co proboha jsi udělal Hitsugayovi?!" zeptala se a bylo vidět že měla na Ichiga vztek.
"Já? Nic..." řekl Ichigo ale hned si uvědomil, že to není pravda.
"Nooo... Možná jsem jej omylem nazval dítětem." řekl Ichigo a na hlavě mu okamžitě přistála podkapitánčina pěst.
"Auuu! Co kvůli tomu tak vyvádíš?" zeptal se Ichigo.
"Kapitán je od rána ve své kanceláři a kdykoliv někdo vojde začne křičet ať okamžitě odejde. Nepustil k sobě ani mě a dokonce ani kapitánku Unohanu." řekla Rangiku.
"A jéje..."
"A jéje?! To je vše co řekneš?!" Ichigo dostal další ránu po hlavě.
"Teď hned se mu jdeš omluvit!" řekla a začala ho tahat směrem k budově desáte divize.
Když tam přišli zaklepala na dveře Toushirovi pracovny.
"Kapitáne, máte návštěvu!"
"Ať odejde!" odzalo se spoza dveří.
Ichigo chtěl říct, že to nemá smysl ale Rangiku už stihla otevřít dveře a strčit jej dovnitř. Hitsugaya seděl za stolem a cosi psal. Ichigo chvíli nic neříkal.
"Toushiro já..." začal.
"Kapitán Hitsugaya." řekl pomalu Toushiro a zdůraznil slovo kapitán.
"Kapitáne." řekl Ichigo a zaťal ruce v pěst.
"Přišel jsem se omluvit za moje včerejší chování. Nebylo správné nazvat vás dítětem." řekl Ichigo a snažil se být co nejformálnější, tak jak to Toushiro vyžadoval.
"Prosím promiňte mi" omluvil se Ichigo.
Hitsugaya ale neodpovídal. Přešlo několik minut, když pak zvedl hlavu od stolu.
"Ty jsi poŕád tady?" zeptal se překvapeně.
"Nemám čas na tvoje bezduché tlachání, někteří z nás mají práci." řekl.
Ichigo měl pocit, že špatně slyší. Měl sto chutí Hitsugayovi jednu vrazit. A taky, že nebyl daleko. Ale rozmyslel si to a bez slova vyšel z místnosti.
"Jak to dopadlo?" zeptala se Rangiku.
"Myslím, že kapitánovi by prospělo kdyby ho někdo trochu přepleskl. Chce aby se k němu chovali jako k dospělému ale právě teď je dětinský." řekl namrzeně Ichigo.
Celý den musel myslet na Hitsugayu jak by mu nejradši vrazil pěstí, až nakonec když přišel domů, řekl si že Toushiro má štěstí že doma ještě není. Jenomže když nedorazil ani do půlnoci, napadlo Ichiga že kapitán se asi rozhodl velice dospěle trucovat. Jeho problém. Pomyslel si Ichigo když usínal.

Blonďáček

27. srpna 2012 v 11:32 | ChronoArt |  Naruto povídky
Takže, napsal jsem Naruto povídku, s mím oblíbeným pairingem (SasuNaru fakt nemusim). Snad se vám bude líbit. Omlouvám se, pokud se chování mých postav nestotožňuje s jejich normálním chováním, ale tohle anime jsem nedokoukal a ani nechci (děj se mi moc nelíbí). Ještě se omlouvám za případné pravopisné chyby, ale word tady odmítá nastavit češtinu jako jazyk, vždy se sám přepne na angličtinu.

Pár: Naruto + Kiba
Jde o: YAOI


Bylo pozdě v noci. Všichni obyvatelé Konohy už byli doma. Jenom jeden kluk ještě ne. Kiba se vracel z porady svého tímu, když v tom se spuštil déšť. Těžké kapky dopadali na cestu, která se pak zdála úplně černá. Kiba se rozběhl, byl nerad mokrý od deště, stejně jako Akamaru, který zalezl pod Kibovu kapuci. Když konečně doběhl ke dveřím byl ale zmoklý na kost. Otevřel dveře a okamžitě zamířil do koupelny. Snažil se udělat co nejmíň hluku, ale nevyšlo mu to.
"Kdes tak dlouho byl?" zeptal se Naruto, když vykoukl z obývaku.
"Vždyť jsem ti říkal, že jsme měli poradu." Odpovědel Kiba.
Akamaru pod jeho kapucí se najednou probral a zeskočil na zem.
"Kibooo!" Vykřikl Naruto, když se Akamaru otřepal a polovina vody dopadla na něj.
Kiba se jen zasmál.
"No nic, jdu do sprchy." Řekl a zavřel za sebou dveře.
Shodil ze sebe všechny mokré věci a vlezl do sprchy. Pustil horkou vodu a chvíli jen tak stál. Přemýšlel o všem možném. O tímové poradě, o blížících se testech, o Narutovi… No, teda hlavně o Narutovi. Přemýšlel, kde by teď asi byl, kdyby se jednou neodvážil říct blonďáčkovi co k němu cítí. Nejprve se to snažili tajit, ale nakonec se to stejně dovědela celá Konoha. Většina lidí byla proti, ale časem je ty neustálé náznaky nesouhlasu přestali bavit. Ale Kibu ani nezajímalo co si o nich myslí nějaký prodavač rámenu. Horší to bylo když se to dovědeli členové jeho tímu. Shino sice zpočátku nadělal povyku ale Hinata to vzala dobře, dokonce se potěšila, že si Kiba někoho našel. Kurenai se k tomu nijak nevyjádřila, jako obvykle.
Kiba zastavil vodu, zabalil se do utěráku a vyšel ven, aby si ve skříni našel nějaké oblečení. Naruto seděl (nebo ležel??) na gauči a koukal na telku. Když si Kiba natáhl spodní prádlo sedl si k němu.
"Jak bylo na té poradě?" zeptal se Naruto.
"Jako obvykle, nikdo neřekl nic nového." Odpovědel Kiba.
Byl trochu utahaný, ale zároveň měl chuť na blonďáčka vedle něj. Ten ale jakoby nic nezaznamenal a dál čučel na bednu. Naruto byl docela stydlivý, pokud se jednalo o sex. Vlastně za celou dobu co byli spolu se ani jednou neujal iniciativy. Ale té měl zase Kiba dost. Kdyby bylo po jeho, užíval by si s Narutem snad celý den, takže možná bylo dobře, že to Naruto uměl zatrhnout. Najednou se Naruto postavil.
"Já už jdu do postele." Řekl.
"Jo, já už taky." Řekl Kiba a už myslel jen na sladkého blonďáčka, který bude za chvíli jeho.
Kiba schválně počkal, až si Naruto lehne a pak si sedl k němu.
"Co je? Ty nejdeš do postele?" zeptal se Naruto.
"Ale jo, jdu, jen…" začal Kiba a políbil Naruta n arty tak, aby pochopil o co mu jde.
Ten, když mu docvaklo okamžitě zrudnul. Kiba se usmál. Takhle ho vzrušoval ještě víc. Políbil ho znova, tentokrát mnohem pomalej a jazykem se pomalu dobýval dovnitř. Blonďáček se z toho ještě nevzpamatoval a tak Kiba odhodil přikrývku.
"Nee, Kibo, dneska neee…" začal Naruto, ale jeho hlas zlyhal když mu Kiba začal drśždit rozkrok. Pak se vrátil k jeho hrudníku, kde se přisál na jeho bradavku. Naruto už vzdal všechny protesty, bylo mu jasné že svého milence už stejně nezastaví. Kiba pomalu jazykem sjíždél níž a níž. Pak stáhl Naruto vi spodní prádlo a blonďáček se před ním ocitl nahý. To se mu zjevně moc nezamlouvalo, protože hlavu zabořil do polštáře.
"Jsi tak sladký, když se stydíš.." vyklouzlo Kibovi z úst.
Naruto to asi slyšel, protože na něj vrhnul zlý pohled. Kibovi to ale bylo fuk. Rukou dráždil Narutúv penis a druhou jej začal připravovat. I přes polštář bylo slyšet, že se to Narutovi líbí. Po chvíli z něj Kiba vytáhl prsty a pomalu do něj vešel. Zpočátku přirážel pomalu, aby blonďáčkovi náhodou neublížil ale postupně tempo zvyšoval. V pokoji se střídavě ozývali Kibovi a Narutovi tlumené stony. Na Naruta to už ale bylo moc, Kiba jej dráždil rukou v rozkroku a ještě byl I v něm. Netrvalo dlouho a jeho bříško bylo potřísněno bílou tekutinou. Chvilku na to vyvrcholil i Kiba a naplnil Naruta svím spermatem. Pomalu utřel břicho svého milence.
"Díky." Zašeptal mu do ucha a jemně jej políbil.
Naruto si jen natáhl spodní prádlo a po chvilce opravdu usnul. Kiba jej pohladil po vlasech.
"A jsi ještě sladší když spíš…" zašeptal a lehl si vedle něj, taka by jej měl co nejblíž k sobě. Když Kiba usnul, déšť venku už ustal. Nikde se neozývalo nic kromě tichých oddechů dvou kluků.

Slayers

26. srpna 2012 v 21:03 | ChronoArt |  Anime

Tal, aby se neřeklo, že dva dny nic nepřibylo, tak tu máme další anime a tím je SLAYERS.

Hned na začátku chci upozornit, že Slayers má 5 "sérií" a to: Slayers, Slayers Next, Slayers Try, Slayers Revolution a Slayers Evolution-R. Informace o posledním dvou v tomhle článku nenajdete, protože jsem je neviděl a v blízké době se ani nechystám. A ty poslední tři budu hodnotit jako jedno souvislé anime, protože dějově jsou docela podobné, a postavy jsou v podstatě stejné, jen občas vyskočí někde nová postava, ale to blíže zmíním o které postavy se jedná.
Anime je vsazeno do fiktivní země, která je plná magie a připomíná středověk. Pozděj, v Slayers Try se odhalí, že celé předchozí dvě série se odehrávaly ve "Vnitřním světě", který je ohraničený bariérou od zbytku světa.
První postava se kterou se setkáme je šestnáctiletá čarodějka Lina Inverse. Pokud bych měl její povahu popsat pár slovy bylo by to: cholerička která nikdy nemá dost peněz a jídla. Mezi její záliby patří jíst (sní toho klidně za deset), okrádat bandity o jejich lup (který ji však ani nenapadne vrátit původnímu majitely) a ničit vše naokolo magií. Je velice citlivá na svůj výzor (hlavně na její plochý hrudník). Je jenom jedna osoba, ze která má tahle holka strach - její starší sestra (která se ale v seriálu objevuje jen nepřímo).
Druhou postavou je blonďák Gourry Gabriev. Je to šermíř, který to umí s mečem, ale neumí myslet. K Lině se zprvu přidal jako její ochránce, ale pak, když zjistila, že Gourry vlastní legendární Světelný meč, nepustí ho od sebe, dokud ho nedostane (co se nikdy nestane). Stejně jako Lina, i on toho dokáže najednou spořádat spousty (v hostincích docela často svádějí bitky o poslední zbytky jídla).
Další postavou je čtrnáctiletá holka jménem Amelia Wil Tesla Seyruun, která má obrovský smysl pro spravedlnost (ale občas taky pozabudne myslet). K Lině se přidá, aby ji naučila kouzlit, aby mohla potrestat všechny provinilce v krajině. Je dcerou krále města Seyruun a proto ji Lina s Gourrym často nechají platit účty za jídlo z královské kasy.
Zelgadiss Graywords je další člen téhle party. Když byl mladší, mág Rezo jej změnil v kamennou chiméru a proto jeho jediné dvě cíle jsou potrestat Reza a změnit se zpátky. Je obstojný kouzelník a vynikající šermíř.
Zajímavou postavou je Xelloss. Je to démon, který za žádnou cenu neprozradí co má v úmyslu. Pro svoje plány rád zneužívá Linu a její partu, za co si vysloužil její nedůvěru. Vystihnout ho jde větou: Všechno ví, ale nepoví. Nepřidal se ani k dobru ani ke zlu, má svou vlastní stranu, která příležitostně spolupracuje s každým. Xellos se poprvé objevuje až v Slayers Next.
Filia Ul Copt je kněžkou v chrámě draků. Patří k rase Zlatých draků a nejvíc ze všech nenávidí Xellosse, protože je démon. Mezi její schopnosti patří proměna v zlatého draka, schopnost léčit, a taky nepřiměřeně velká síla. Filia se poprvé objeví v Slayers Try.
A teď ve zkratce záporňáky ze všech tří sérií (budou tři, překvapivě).
V Slayers je to Červený kněz Rezo. V snaze vyléčit svou slepotu vyvolal temného lorda Shabranigda. Po smrti temného pána a posléze i Reza se však objeví kopie, která bude dál znepříjemňovat život ostatním. Cíl této kopie, je porazit Linu, protože tím dokáže, že je lepší než originál.
V Slayers Next se Lina musí utkat s Hellmastrem Phibbrizem. Tento démon má tělo dítěte, ale patří mezi nejsilnější démony. Lina by ho nikdy nedokázala porazit, kdyby nevyvolala bytost mnohem silnější než je vše na celém světě.
A v třetí sérii, Slayers Try se objeví poslední Černý drak Valgaav, který se rozhodne vyvolat dávnou a mocnou bytost, Pána temnoty Darkstara. Lina a její přátele budou muset pozbírat všechny legendární světelné zbraně aby jej zastavili.
Sečteno a podtrženo. Slayer je pro vás, pokud máte rádi vtipné hlášky a epické bitky. Tajemno zde trochu uniká, ale tohle anime si bez něj dokáže poradit. Cholerická mladá čarodějka, přitroublý šermíř a tajnůstkářský démon. A samozřejmě mnoho epických bitev. Tomuhle anime uděluju tři hvězdičky ze čtyř.

Celá hlavní parta. Zleva: Zelgadiss, Lina, Amelia a Gourry.
banda

S Linou si neradno zahrávat.
Dragon slave

Xellos vůbec nevypadá na silného démona.
Xellos

Filia, Dračí kněžka. (bacha na ni, i když se nezdá je nebezpečná!!!)
Filia

Hellmaster Phibrizzo, neporazitelný démon v těle dítěte.
Phibrizzo

Valgaav, poslední z rodu Černých draků.
Valgaav







Nejsem doma

26. srpna 2012 v 11:29 | ChronoArt
Omlouvám se, ale do soboty nejsem doma, mám přístup k počítači, takže něco sem hodím, ale nebude tu každý den nový článek. Ale mám rozepsaný další článek o anime a nástin další povídky, takže něco sem určitě do soboty nahodim.

Chrono Crusade

24. srpna 2012 v 11:18 | ChronoArt |  Anime
Takže, tady je první anime se seznamu, a to CHRONO CRUSADE. Prosím, napište do komentů jak se vám tenhle článek líbil, popřípadě, jak by jste anime popisovali vy, ať se zlepším.

Děj tohohle anime je vsazen do New Yorku v bouřlivých dvacátých letech devatenáctého století. Společnost je plná uctívačů ďábla a satanistů, kteří provázejí rituály. Proti tomu bojuje Magdalenin řád. Vedoucí tohto řádu je sestra Kate Valentine, které je ale jenom vedlejší postavou seriálu.
Tou hlavní je Rosetta Christopher, šestnáctiletá dívka. Jejím cílem je najít svého bratra Joshuu, kterého ji vzal před čtyřmi lety démon Aion. Při svých pokusech zničit démony ale často zničí celou budovu kde se démon nachází, za co se na tí sestra Kate neustále zlobí.
Rosetta ve snaze najít Aiona a porazit ho uzavřela smlouvu s jeho bratrem - Chronem, který je taktéž démon. Byl Aionem zrazen a přišel o rohy. Byl teda bojeneschopný, dokud neuzavřel smlouvu s Rosettou. Ta spočívá v tom, že kdykoliv se Chrono změní do své démoní podoby, zkrátí to o trochu Rosettin život.

Dalšími postavami jsou takzvaní apoštolé. Jsou to v podstatě lidé, kteří dostali od Boha zvláštní moc, která má za úkol pomáhat jiným lidem.
Prvním apoštolem se kterým se setkáme je malá Azmaria Hendrick. Její apoštolská síla spočívá v jejím spěvu. V momentě, kdy Azmaria potká Rosettu, rozhodne se být sestrou jako ona.Joshua
Dalším apoštolem je Rosettin mladší bratr, Joshua Christopher. On dokáže jen přiložením ruky vyléčit odřeniny a modřiny. Sám ale trpí chorobou, kterou si nedokáže vyléčit.
Aion je Chronův bratr. Jeho jediným cílem je zvrhnout Boha. K naplnění tohto úkolu unesl všechny apoštoly aby použil proti nebesům sílu boží.
Poslední významnou postavou je Satella Harvenheit. Je to šperková čarodějka. Pomocí různých drahých kamenů dokáže bojovat. Bude stát na straně Chrona a Rosetty, protože Aion ji připravil o rodinu. S Rosettou se ale moc nemusí, Satella je docela zámožná a ráda to dáva najevo.
Celým příběhem se kromě hledání ztraceného bratra táhne "love-story" Chrona a Rosetty, takže to není jeom samá bitka sem bitka tam.
Anime má 24 epizod, takže ani děj se nějak nevleče. Určitě doporučuju zkouknout, pokud máte rádi jisté "tajemno" v anime.
Tohle je jedno z dvou anime, kterému uděluju čtyři hvězdičky ze čtyř.

Anime informace

23. srpna 2012 v 19:41 | ChronoArt |  Anime
Tak jsem se rozhodl že budu dělat i takové info o různých anime. Neshlédl jsem jich moc ale tak na pár článků to bude :D Budu tam psát o čem to anime je, kde se odehrává, trochu nastíním postavy, a přidám moje hodnocení. Anime které tu časem najdete: Fullmetal alchemist, Fullmetal alchemist Brotherhood, Slayers (bude hodnotit všechny najednou asi), Chrono Crusade, Soul Eater, Bleach a časem (jak dokoukám) i Death Note a Kuroshitsuji :D Pokud máte nějaké další návrhy na anime tak pište, teď nevím jestli jsem napsal všechny co znám


Chrono

Soul

FMAB